Stěhování

    Domem se rozléhá dusot pevné obuvi, jak se takticky, po vojensku s plnou polní dobývám ze sklepení do obydlené area, prostoru nasazení. Svou ženu vítám hlučným halasením (snad abych přeřval námitky monogamně podřízeného).

   "To je slast! Vracet se domů z práce a cítit vůni z právě vařené večeře!" Vlepím jí rychlou pusu a ještě s batohem na zádech přejdu k lednici. "To je lepší jak slyšet cinkot lahváčů, kterýma si zrovna ťukaj kámoši." 

   

   "Ty tak kecáš." zavrčí. 

    To už ale cpu z batohu Radegast 12´ do lednice.

    Musím si teď zvykat na zásobování Just In Time - právě v čas - logistický systém, který umožňuje výrobním firmám fungovat bez vlastního procesového a institucionalizovaného skladování. Na sídliště, které socialističtí urbanisté (svou typickou ignorancí budoucnosti) dohnali do krajnosti, si nepřijedu autem až k ubikaci, abych z kombíku vyházel čtyři basy a čtyři prázdné zpětně naložil. 

    Nyní si hezky na procházce z parkoviště cestou ke své cele skočím pro denní dávku do večerky a jakmile naplním na Střeše Plzně basu, půjdu ji prázdnou, tudíž lehkou vrátit a vyměnit za novou poloprázdnou, zatíženou aktuálně denní dávkou. 350 metrů chůze do svahu. Tepovka příjemně roste, trapézy trhají tílko.

   

    Podobně si musel připadat i Ježíš, když táhnul svůj kříž na Golgotu.

    Pokud bytost při takovém kondičním tréninku i správně dýchá, oddálí svůj konec?