Editorovy zápisky 1

Literární servery jsou podle mého názoru vynikající prostor pro získávání autorských zkušeností. Chtěl bych vám teď nabídnout pár postřehů, které vycházejí z mých poznatků editora tohoto literárního serveru.
Jsou to zatím zkušenosti nedlouhé, pracuji jako editor asi měsíc, přesto jsem už stačil projít a opravit na 600 povídek. Každý den věnuji této dobrovolné činnosti nejméně tři hodiny, nikdo mi za to nic nedá, jedinou odměnou nás editorů je pocit, že jsme přispěli k dobré úrovni prezentovaných literárních děl.
Jazyková a typografická úroveň publikovaných děl je různá. Někdo zvládá pravopis a úpravu naprosto bravurně, jiný má menší problémy (z toho se nestřílí, nikdo není dokonalý), občas se objeví (jak to nazvat) „produkt“, kde je třeba opravovat každé třetí slovo.
Myslím, že je každý autor rád, když jsou jeho díla čtena a taky celá přečtena. Jistě by vás mrzelo, kdyby čtenář po pár řádcích „utekl“ ze stránky, jelikož by se zhrozil jazykových příšerností nebo naprosto nepřehledné úpravy díla. Úkolem editora je dílo opravit, všechno ale na nás nechávat nemůžete. Každé vaše dílo je třeba považovat za dílo autorské, do něhož by se nemělo příliš zasahovat. Editor musí velice citlivě vážit své kroky. Každé dílo je vizitkou autora, na to by se nemělo zapomínat.

Dnes bych se rád věnoval typografii – tedy úpravě textu.

Každý jistě ví, že se mezi slovy uvádějí mezery. Napsat celou větu bez mezer nikoho nenapadne (kromě případů, kdy je záměrem autora vyjádřit třeba přímou řeč člověka, který ze sebe doslova „vyhrkne“ celé sdělení najednou).
Mezera je velice praktická záležitost. Její používání značně zpřehledňuje text. Rozhodně by se měla mezera používat za každým interpunkčním znaménkem (čárkou, tečkou, dvojtečkou, otazníkem, vykřičníkem…). Podívejte se na text, který právě čtete. Je to jistě přehlednější, než když napíšete třeba:
Profesor řekl:„Děvčata,probuďte se,hodina ještě neskončila.Když se na vás tak dívám,nevím,co dělat mám.“
Vidíte ten rozdíl? Bez mezer za interpunkcí vznikne jakýsi chuchvalec slov a vět, špatně se to čte, není to pěkné.
Na druhé straně je zbytečné psát mezery před interpunkční znaménko. Taková volně pobíhající čárka nebo tečka vypadá prostě divně.
Něco jiného je pomlčka. U té se předpokládá, že bude na obou stranách oddělena mezerami. Kromě případu, kdy používáme pomlčku jako spojovník. Třeba ve spojení „čteme-li“ či „Brno-město“. Zde se mezery neuvádějí.
Oblíbenou chybou je oddělování uvozovek od textu. Správně je pořadí: předchozí text – mezera – úvodní uvozovka (dole) – text (bez mezery před ním). Na konci: text – (interpunkce) – závěrečná uvozovka (nahoře) – (interpunkce) – mezera – další text.
U přímé řeči se závěrečná interpunkce píše před závěrečnou uvozovku (dovnitř), u citátu, názvu a podobně je naopak zvykem psát interpunkci až za závěrečnou uvozovku.
Přátelé, uvozovky, to je vůbec problém. Dvě po sobě jdoucí čárky jsou velice častá náhražka dolní úvodní uvozovky. Je to špatně a i když „sazba“ textu na stránku při zobrazení tady na Literu dvě čárky na sebe nalepí, při editaci nebo posíláni textu chyba opět vynikne. Pokud váš textový editor neovládá uvozovky dole, použijte jako úvodní uvozovku tu nahoře. U některých jazyků je to běžné, rozhodně je to lepší než nějaké čárky.
Pokud uzavíráte text do závorek, opět platí pořadí: mezera – úvodní závorka – text a nápodobně: text – uzavření závorky – (případná interpunkce) – mezera. Závorky jsou na text tak říkajíc „nalepeny“. Používejte závorky, nikoliv lomítka, jak bylo zvykem na starých psacích strojích.
Za třemi tečkami opět následuje mezera. Zde bych rád řekl, že je správné psát PRÁVĚ tři tečky jako vyjádření přerývané řeči nebo předčasné ukončení citátu. Dvě tečky je málo, více teček je příliš. Někteří autoři rádi používají tři tečky místo běžné interpunkce (čárek nebo teček). Není to správné, ale pokud to tak cítíte, je to vaše věc. Nikdo to po vás opravovat nebude.
Rovněž psaní více otazníků nebo vykřičníků za sebou je třeba si dobře rozmyslet, nevypadá to hezky. Myslím, že každý čtenář pochopí, že jde o dotaz už z jednoho otazníku a zdůraznění nebo zvolání pozná z jednoho vykřičníku. Případně jednoho vykřičníku následovaného jedním otazníkem (nebo naopak), chcete-li vyjádřit důraznou otázku nebo nejistý výkřik.
Dělte text na odstavce. Povídka v jednom odstavci je něco příšerného (bohužel se s takovou úpravou občas setkávám). To neznamená, že každá věta by měla začínat nový odstavec. Odstavec by se měl používat podle citu – třeba když se následující věta týká něčeho jiného, nebo jde o děj, který se odehrává později a podobně.
K čitelnosti beletristického textu velice přispívá uvádění přímé řeči na samostatných řádcích. Všimněte si, jak se přímá řeč píše v knihách. Namačkání přímé řeči dovnitř jednoho odstavce s jiným textem působí nepřehledně a zmateně. Upozorňuji, že editor tyto věci NESMÍ opravovat, grafická podoba díla je záležitost autora. Jak si to uděláte, takové to budete mít.
Šetřete používáním prázdných řádků mezi odstavci. Prázdný řádek by měl vyjadřovat nějaké výrazné významové oddělení, dávat prázdný řádek za každý odstavec je zbytečné, trhá to text, opět to nevypadá pěkně.
Nepište celé věty velkými písmeny, není-li to nutné. Velké písmeno patří na začátek věty, začátek názvu, jména a podobně.

Pokud budete dodržovat pravidla, která jsem vám právě nabídl, nejen že ušetříte práci editorům, ale taky si pozvednete vlastní sebevědomí, že umíte napsat úhledný a přehledný text.
To by pro dnešek stačilo, pokud budete mít zájem, můžu pokračovat popisem některých oblíbených pravopisných chyb. Takže zase někdy příště.