Editorovy zápisky 5

Původně jsem chtěl pokračovat v povídání o pravopisu, ale místo toho se raději pokusím rozebrat práci editora na Literu, abyste měli představu, o co tu kráčí.

Vypadá to asi takto: člověk si otevře editační okno administrace, najde si poslední opravenou povídku, posune se na nejbližší novější a začne číst. Nejprve zběžně zkontroluje anotaci, zde je většinou potřeba doplnit jen pár čárek a někdy diakritiku.
Pak začíná práce se samotným textem díla. Nejjednodušší je nastavit si myší kurzor na první řádek a postupně se šipkami přesouvat na další a další řádek, aby byl čtený text hned k dispozici. Pokud najdu chybu, musím se kurzorem přesunout přesně na dané místo, chybné písmenko vymazat a vložit správné. Případně přidat čárku, nebo, což je poměrně časté, přidat chybějící mezeru za interpunkci.
Z toho plyne, že pokud je autor nedbalý a pravopisu či typografie neznalý, lítám s kurzorem po řádcích jak čamrda, takže oprava jednoho řádku trvá třeba i půl minuty. Takové autory bych střílel.
Mnohem raději mám díla, kde je na první pohled vidět, že si autor dal s psaním opravdu práci, text si po sobě přečetl, případně ho nechal projít syntaktickou kontrolou nějakého vyspělejšího textového editoru. Když plynule čtu a posunuji během několika sekund kurzor na další a další řádek, práce jde pěkně od ruky, sem tam opravím drobnou chybičku a jedu dál.
Délka opravy jedné povídky samozřejmě závisí na délce textu. Nejčastěji se vyskytují povídky v délce 1 – 5 normostran (30 řádků po 60 úhozech), výjimkou ale není ani povídka dlouhá do 20 normostran, a tak desetina povídek přesáhne i tento rozsah. Rekord jsem zatím zaznamenal u povídky dlouhé téměř 200 normostran, v tomto případě už nejde o povídku, ale o novelu, téměř román, takže jsem editaci nemohl provést (jelikož v ní bylo poměrně dost chyb, tak mi vyšla celková délka opravy asi na 8 hodin čistého času, no jo, fakt).

Když projedu povídku od začátku až do konce, všechny čárky doplněné, v přísudku jsou měkká a tvrdá i/y ve shodě s podmětem – a podobně, naberu celý text povídky do schránky a přenesu jej do textového editoru k závěrečné syntaktické kontrole, jelikož přehlédnout se v tom kvaltu (viz dále) není žádný problém. Po opravě přehlédnutých překlepů povídku uložím, přepnu se do okna běžného zobrazení stránek Literu, znovu si povídku zobrazím, tentokrát v tom tvaru, jak ji uvidí čtenář, rychle text přehlédnu očima, abych případné drobnosti mohl ještě doladit. Ani potom si ovšem nemůžu být stoprocentně jistý, že je vše dokonalé, protože prostě nikdy dokonalý nebudu, taky mám nárok dělat chyby.

Nyní již provádím akce, které přímo s editací nesouvisí, ale pokládám je rovněž za důležité. Předně si zobrazím profil autora, abych věděl, o koho se jedná, věřte, že bez toho by si člověk připadal jako stroj, je potřeba vědět, s dílem jakého autora jsem se právě setkal. Pokud jde o autora zavedeného, nahlédnu do nejbližších starších povídek a přečtu si komentáře pro získání celkového dojmu čtenářů. Pak se vrátím k editovanému dílu a pokud to uznám za vhodné, přidám komentář. Rád bych psal komentáře všem, ale na to už nemám někdy sílu (viz dále).
Když je vše hotovo, vrátím se do editačního okna a pokračuji další povídkou. No a tak to pokračuje dál a dál, hodinu za hodinou, až do úplného vyčerpání.

Nyní troška statistiky. Za dobu od května letošního roku jsem opravil téměř 3600 povídek. Při průměrné době každodenní práce (myslím opravdu každý den, soboty, neděle, svátky nevyjímaje, autoři píší pořád) 3 – 4 hodiny a průměrné rychlosti 5 povídek za hodinu to vychází na 720 hodin práce, dovedete si to vůbec představit?
Jelikož každá práce má nějakou hodnotu a v našem civilizačním prostředí je vhodné hodnotu práce vyjadřovat penězi, pokusím se provést pár výpočtů. Takže pokud budeme uvažovat minimální mzdu cca 50 Kč za hodinu, dostaneme 36 tisíc. Docela dost, že? Jenomže ve světě publikování literatury je zvykem vše počítat pomocí těch normostran a běžná cena profesionální korektury za normostranu je 50 korun. Když denně zvládnu kolem 50 normostran, vychází to asi na 14 normostran za hodinu, takže 720*14*50 je skoro půl milionu. No, raději toho necháme, že. Protože jsme na amatérském literárním serveru, odměna editora je pouze dobrý pocit z odvedené práce.
Ano, pokud svůj čas zdarma věnuje editor autorům a čtenářům tohoto serveru, dobrovolně a vědomě přichází o poměrně dost virtuálních peněz. Virtuálních proto, že by mu je stejně nikdo nedal.

Takže dennodenně ze svého času věnuji 3 - 4 hodiny Literu. A poslední dobou to nestačí. Zatím jsem totiž stihl opravit každou novou povídku a navíc půl druhého měsíce zpětně do minulosti (k 22.3.2006). Čili od třetí dekády letošního března do dnešního dne jsou všechny povídky podle možností uvedeny do pravopisně a typograficky solidního stavu. Opakuji, že je jich 3600.
Momentálně se stále zvyšuje frekvence nově přidaných povídek. Zatímco na začátku května to bylo kolem deseti povídek denně, dnes je to povídek 20 a více. Denně přibude asi 5 nových autorů. Kdyby všichni sázeli povolená dvě díla denně, server by se zhroutil.
Já osobně jsem celý svůj denní režim začal řídit podle Literu. Jelikož jsem nemocný, dá se říci, že nejméně třetinu svého bdělého stavu každý den sedím u dalších a dalších povídek. Na nějaké vlastní literární působení nezbývá čas ani síla. A je to stále horší a horší.

Navíc komunikace s adminem je na nule, pokud na můj návrh odpoví, tak nejdříve za měsíc, a to tak, že moje návrhy zásadně zamítá.
Ostatní editoři sekce povídek za stejnou dobu dokázali opravit povídek 15. Fakt nekecám, oni na to prostě kašlou a vůbec mi nepomáhají.
Prostě došlo to tak daleko, že jsem na pokraji sil. Pokud si budu chtít zachovat alespoň zbytky zdravého rozumu, něco se musí stát. Buď se ostatní editoři zapojí, nebo budou mít autoři smůlu. Není přece možné, aby celá jedna sekce nejrychleji fungujícího literárního serveru na českém internetu (200 nových děl denně) závisela na jednom člověku.
Takže to prostě bude napříště vypadat asi takto: zaměřím se pouze na díla vybraných autorů, u kterých budu mít dojem, že si jejich literární růst pozornost editora zaslouží. Co bude s těmi ostatními? Buď se jich ujmou ostatní editoři (v administrátorském režimu lze snadno poznat, jestli bylo dílo editorem zpracováno), nebo, jak jsem již řekl, budou mít autoři smůlu (což je pravděpodobnější).
Úroveň serveru tím pochopitelně utrpí. Ale jistě uznáte, že zbláznit se kvůli nějakému serveru nehodlám. Zadarmo a s minimální odezvou (jestli mi nějaký autor alespoň poděkoval, tak jich bylo tak 5, ostatním je to jedno) se dlouhodobě pracovat nedá. Koneckonců si za to autoři mohou tak trochu sami – kdyby vkládali díla bez zbytečných chyb, editor by mohl zvládnout více.

Možnost pravopisné a typografické kontroly a opravy díla je jedinečným servisem Literu. Vše ale závisí na dobré vůli. Jestliže admin, editoři i autoři na úroveň děl kašlou, jeden editor to nevytrhne.