Gabrieli...

Gabrieli... tolik jsi mi chyběl. Převalím se ve spánku na druhý bok. Cizí pokoj, okno do neznáma.Svlékáš mě, a hladíš mě po celém těle. Jsi silný jako dřív. Dotýkáš se mě všude. Plamen ve tvých očích mě nenechává na pochybách. Ale jak jsi to dokázal a kam ses mi vlastně ztratil? Necháváš mne zvědavou... Těch pár nocí, kdy jsi ke mě chodil v jejich podobách ti nemohlo dodat tolik síly. Vzpomínám na něj, na toho od Dity. Vlastně bych to asi měla brát jako poctu, že se mi tenkrát ukázal. Byl tak silný, skoro viditelný. Tak jako teď ty, když stojíš ve dveřích a pozoruješ mne. Stahuje se kolem tebe temná atmosféra. Co vlastně jsi?
Jsi nějaká entita, astrální bytost, ubohá larva, pohlcující moji energii? Můj inkubus? Démon?
Jsi můj Lasher... Jen myšlenka na to jméno mě hladí po šíji. Jsi moje zhmotněná touha.Budím se v orgasmu několikrát měsíčně, ba týdně.
" V novinách píší o neznámé epidemii, jenž postihla ženskou část populace. Dámy bývají přes den skleslé a melancholické. Nadcházející noc v nich však probouzí chtíč..."
Ráno co ráno hledám na krku ony dvě pověstné ranky, ale nenacházím.
Tak co jsi zač?
Čím temnější bude tvé tajemství, tím nadšeněji bych ho přijala, ale ty mlčíš. Oba mlčíte a já se vzmítám mezi dvěma pochybami. Oba mi lžete, a já už nechci dál!
Chci hrát na flétnu a pokaždé si tě přivolat, silnějšího. Spolu to dokážeme... Ale co on? ptáš se mě. Mlčím v rozpacích. Čekal jsi tak dlouho, abych si musela vybírat? V úžasu zůstávám němě stát.
Tak proto to všechno...?
Takhle to je... pomalu mi to dochází, a já nevím, jestli to chci chápat. Jsi šílenec, Gabrieli! Kde bereš jistotu, že si po tom všem vyberu tebe? ... Ach... ano, tam... ještě... Tvoje polibky mě dostávají do varu. Hezky to na mě zkoušíš, ale myslím, že mě znáš. Dost dobře na to, abys věděl, že se svých hraček nevzdávám. Ten pokus se Serathem ti nevyšel co? Všechno to už do sebe zapadá. Teď se mi budeš pokoušet nahnat strach tajemnými zvuky z kuchyně? Radši se ztrať!