Slzy

Roníme slzy když je nám smutno, když se cítíme sami. Roníme slzy pro druhé, pro jejich neštěstí nebo štěstí. Roníme slzy dojetím a radostí. Při loučení, když nás opouští někdo blízký, při shledání, když se někdo blízký navrací zpět. Pláčeme při přemítání vzpomínek na neopakovatelné časy a věci a lidi. Mnohdy pláčeme bolestí - bolestí fyzickou, bolestí duševní, mnohdy zase rozkoší...Slzy vyjadřují emoci. Je jedno jakou. Slzy jsou symbolem života. Slza - dere se z oka, pomalu stéká po tváři a za sebou zanechává slanou cestičku. Putuje kolem koutku úst a nakonec se osamostatní a honem padá k zemi, kde po ní zústane jen malá neviditelná kaňka, jež je tak plna všecho toho pocitu, pro něž odešla. Každý, ať už dítě poprvé vidící svět, muž, jenž je pevný jako skála, stařena, tak ozkoušena těžkým životem, opravdu každý roní slzy. Někdo potají sám do polštářů, někdo hlasitě a všude, jiný s láskou jeho života...To jen slzy znamenají žít...