Koukni se a usměj

Bylo ráno, ráno jako každé jiné. Lidé cestovali za prací a z řeky stoupala pára. Zlí jazykové mohli by snad i tvrdit, že to bylo ráno jako každé jiné. Já však tomuto tvrzení budu ráda oponovat, neboť to bylo ráno neobyčejné a dá-li Alfréd tak i kouzelné.
Abych představila sebe samu dříve než vás zahrnu tím, co vím, že nevím,zamyslím se... Kdo, že já vlastně jsem? Jsem ten co mlčí, když ostatní mluví. Jsem ta ,co miluje často tajně, ale častěji věrně. Jsem ta co jí dali na záda křídla, aby mohla létat vzhůru a od tam také padat. Jsem radost i splín.
Možná víla, co jen zírá.

...