Addie

            Addie je náš malý psí výrustek.  Po většinu času ho oslovujeme Edýsku, ale někdy také třeba papíráku (protože je s rodokmenen) nebo třeba Arašído. Abyste tomu rozuměli, je to narážka na jeho občasné inteligenční výpadky. Jako příklad bych uvedla, jak jsme s ním šli jednou na procházku a on se nám zauzloval a obmotal okolo pouliční lampy.
Ovšem, když zlobí, z Edýska se zhruba na hodinu stane Eduard. Tady je ovšem důležité, klást důraz především na písmeno D, aby to znělo výstražně. Takže, když například rozkouše lino, dostane výchovný pohlavek za uši a hodinu mu říkám Eduarde!
Samozřejmě, že ihned po pohlavku začne simulovat. Lehne si na záda, krčí nohy, nenápadně vrtí ocáskem a má u toho takový ten výraz: Já nic, já muzikant, ono to všechno samo…

Edýsek je už od narození Sheltie, jak jinak, samozřejmě. To je taková ta malá kolie. Těm, kdo moc neví, jak to vypadá, bych to přirovnala asi takhle: Představte si, že dáte do pračky tričko, vyperete ho na 120°C a lehne si vám na něj kočka, která zrovna líná.  Prostě taková menší, chlupatá kulička s čumákem dlouhým, jako je vrták na studně. Jako každý jiný pejsek i Edýsek má čtyři nohy, dvacet drápků, jednu hlavu, dvě uši, dvě oči a jeden takový dlouhý, huňatý ocásek.
Doufám, že Edýsek moc neškytá…

    Naučili jsme ho takové ty základní psí povely. Sedni, lehni, pac… Ale k těmhle všem náročným psím úkonům umí ještě jeden jeho speciální. Říkáme tomu ,,hepčík“. V praxi to vypadá asi takhle; když si Edýsek pšíkne a my na něj uděláme hepčík, tak si pšíkne znovu, ale ne proto, že by se mu chtělo, ale proto, že to dělá na povel. Zatím s ním máme rekord zhruba 12 pšíknutí na jeden zátah, což už je podle mého názoru slušný výkon, na takové malé, chlupaté nic.

Edýsek dělá rád psí povely za dobrůtky, ale nejraději má dobrůtky bez povelů. Jeho oblíbenou dobrůtkou je… No, raději to nebudu psát, aby z toho ještě nevznikla reklama na psí mňamky…

           Edýska často trápí zažívací potíže, takže, když tento okamžik nastane, tak bohužel, je bez dobrůtek a i bez granulek. Vzhledem k jeho častým potížím s bříškem se mu snažíme dopřávat lukrativní granule. Za dobu, co ho máme, těch necelých tří let, jsme zjistili, že čím lepší granulky koupíme, tak tím méně nám šmakují.

Také máme poznatek, že Edýskovi moc chutná čokoláda, ale pozor! Né leda jaká… Třeba takové Merci, nebo Mozartovy koule, ty ho nikdy neurazí. Bomboniery dokonce stoluje na poměrně vysoké psí úrovni, tím myslím, že nesní čokoládu s pozlátkem, ale sám si jí rozbalí a až potom teprve sní… A z toho všeho plyne půlnoční taxík a výlet na psí pohotovost, protože čokoláda je pro pejsky jedovatá…

   Co se Edýskovy povahy týče, to je na té celé Arašídě to nejkrásnější. Mnozí lidé by možná řekli, že to není ta nejhezčí sheltie na světě. Možná proto, že není tak huňatá, jako ty ostatní, možná proto, že má v jednom uchu nalepenou žvýkačku, když mu to ucho zrovna stojí. Mohly by najít tisíce důvodů, ale já je nehledám… Jsou mi ukradené, protože vím, že na nich nezáleží. Co dělá psího přítele lidským přítelem? Podle mého názoru to není srst, ani jeho ťapky, je to právě ta jeho povaha. Povaha, díky které je každý psí přítel jiný, než jakýkoliv jiný. Zrovna takový Edýsek je velký ,,cíťa“, ano, i tak mu občas říkám, to jsem zapomněla na začátku zmínit… Jakmile vycítí, že máte jakékoliv trápení, tak je s vámi, přitulí se k vám a je u vás tak dlouho, dokavaď vám jeho přítomnost nepomůže. A světe div se, ona pomáhá… Celkově je to veselý pejsek, který má radost z každé maličkost a dokáže prozářit i ty nejtemnější dny ve vašem životě.
Stačí, když se na vás podívá, protože jeho pohled hřeje u srdce…