Znovu jsem našla Liter

Vlastně za to mohla náhoda. Nevím jakými cestami internetu jsem to včera vlastně procházela, ale najednou se přede mnou objevila ta mile známá tmavě modrá stránka. V první vteřině, jsem ji vlastně ani nepoznala. Tak hluboko zapomenutá v mé mysli byla. Až po chvilce jsem si uvědomila, že je to stránka, které jsem svěřovala svá trápení, i své radosti v době minulé. Nechala jsem si poslat nové heslo, protože to staré už opravdu dávno vzala voda zapomnění a znovu si přečetla své staré úlomky snah o psaní. Bylo to jako setkaní se starým přítelem. Cítila jsem, že tohle jsem byla já, tyto problémy, tato slova, kterými jsem hledala vyjádření života - to vše je mé já z minulosti. Vím, že ta slečna byla poměrně naivní, ale nevadí mi to, vždyť taková jsem i dnes. Vím, že ta slečna z minulosti se opravdu snažila řešit potíže jak nejlépe dovedla a také se viděla v mnoha drobnostech velké věci. Já ji nezavrhuji jen protože je minulá. Jsem hrdá na to kam až dokázala dojít. Jaký veliký skok v životě se jí stal. Je to krásné takové shledání po letech. Vážím si jí. 

Neslibuji, že se vrátím, avšak má mysl k tomu nakročeno má. Ovšem už vím, že má mysl a činy jsou občas poměrně výrazně rozporuplné věci, které se neshodnou. Uvidím jestli se vrátím a bude mi liter opět tak příjemným zákoutím. Lidi, kteří mě tehdy četli tady také nejsou aktivní. Ale třeba také náhodou narazí na liter.cz a vrátí se. Nebo tu možná najdu nové spřízněné duše, které mi dají zpětnou vazbu a k jejichž textům se budu ráda vracet. 

Nevím jak to všechno bude, ale jsem zkrátka ráda, že jsem zabloudila internetem až do tohoto zákoutí s literem.