Dobojováno

V zápalu boje si nevšiml, že jeho šance na vítězství se zmenšují s každým padlým dnem.

Obklíčen nepřáteli se pokusil o poslední zoufalý výpad.

Tělo měl polámané a boj ho stál hodně energie. Teprve v tento moment si plně uvědomoval svoji porážku. Odevzdaně zahodil zbraň a padnul na kolena.

Cítil vinnu a výčitky kvůli tomu, co mohl v minulosti udělat jinak. Když zavřel oči, cítil každou ránu a šrám, který v průběhu bitvy utrpěl. 

Věděl, že tato chvíle přijde, ale nedokázal se na ni připravit. 

Více než smrti se bál toho, že vše, za co bojoval a co vybudoval má teď být zapomenuto, pošlapáno a zneuctěno.

Každá další sekunda se teď zdála dlouhá jako celý rok, přál by si, aby byl konec. Netrpělivě čekal na poslední ránu, která nepřicházela. 

Každá další chvíle mu připomínala tíživost jeho pořážky. 

Ochablé tělo a mysl už mu nedovolovaly zvrátit průběh událostí a tak jako žebrák s nataženýma rukama čekal na dar spočívající na konci hrotu ostrého meče.