Setkání na půl cesty

 . Patrik (právě teď aktivní)

***

     Ta malá, zelená tečka před jménem je znamením toho, že jsem naživu. Dříve to tak nebylo, dnes je ale všechno jinak. V instantním světě, kde všechno co potřebuješ máš na dosah konečků prstů ...

 

     Lidé se domnívají, že když budou dělat vše pro to, aby dosáhli svého vytouženého cíle, tak ho po čase dosáhnou a potom budou moci být konečně šťastní.

 

     Zůstává krutou pravdou a hořkým zklamáním, že pocit štěstí, který se nakonec objevuje, po čase opět zmizí. Jako by náš mozek sám sobě dával malou odměnu za všechno to snažení. Dřív nebo později všechna ta radost vyhasne jako uhlík vytažený z ohniště. A právě v tom okamžiku, nebo možná ještě o chviličku dřív, se v našem životě objevuje další naděje na štěstí.

 

     Ten poslední pokus nám sice nevyšel, ale tohle určitě bude ono. Vím to, já to vím, musí to být ono!

 

     Hnáni svou základní touhou, touhou po štěstí, poháníme kola našeho života, roztáčíme do otáček mechanismus, na kterém je postavená celá naše společnost, její ekonomika, hranice našeho světa a konec konců i celý tenhle systém, který nás drží v zajetí obrovské laboratoře, kde nás lidé, kteří jsou skutečně u moci, mohou pozorovat jako bychom byli krysy. Jenže tenhle experiment má jednu zásadní chybu. Trhlinku ve své jinak dokonalé struktuře. Našimi bohy, vědci, kteří nás zkoumají jsou také lidé. Lidé, kteří podléhají stejným touhám jako my všichni. Ze samotné podstaty svého lidství jsou to bytosti, které milují, touží, bojí se a chtějí, chybují a svými chybami narušují jinak perfektně hladkou iluzi světů, ve kterých nás drží.

 

     Většinou si toho ani nevšimnete. Váš mozek, vytrénovaný za všechny ty roky, jede ve svých kolejích tvořených z dokola se opakujících vzorců, které brzy přijímáme jako za vlastní v podobě návyků. Jsme doslova vycvičení pro vytváření nesmyslných zásluh a sbírání ještě nesmyslnějších odměn za ně.

 

Že to tak není?

 

     Jmenuji se Patrik a tohle je můj příběh. Příběh člověka, který stejně jako vy toužil po odměně. Stát se oblíbeným, milovaným, chváleným, zahrnovaným pozorností a komplimenty. Přál jsem si dosáhnout všeho, co je ve společnosti považováno za znaky úspěšného života.

 

     Ze špatného snu se probudíte díky strachu, z dobrého ... z toho dobrého se probudit nechcete. Já se z něj ale probudil a to, co jsem uviděl, když jsem se vrátil zpět, bylo natolik ohromující, že jsem se z počátku rozhodl o tom mlčet. Několik týdnů jsem se snažil najít slova, kterými vám to popsat, vysvětlit, pomoci vám uvidět skutečnou podstatu věcí. Ten skutečný svět, který se skrývá za tím naším. Bál jsem se, že mi neporozumíte. Že mi ani nebudete chtít porozumět, protože svět, ve kterém žijete je příliš dobrý na to, abyste se z něj chtěli probouzet.

 

      Rád bych vám slíbil, že skutečný svět tam venku je krásný, mnohem lepší než ten, na který jste zvyklí, ale nebyla by to pravda. Lží už bylo dost. Žijeme ve lži a lež se stala naší pravdou. Vzduchem který dýcháme, hodnotami, které obdivujeme, životem, který žijeme.

 

     Pokud se opravdu toužíte probudit, je to proto, že vám chatrné mechanismy tohoto světa přestaly stačit. Přerostli jste je. Zapadli jste do mezery v jejich plánu a alespoň na chvíli nakoukli za oponu celé té hořké komedie.

 

      Pokud je to tak a jste připravení naplno procitnout, poslouchejte co vám chci říct. Budu vám vyprávět svůj příběh. Příběh o tom, jak jsem se probudil ze sna.

 

      Jmenuji se Patrik a jsem online. Žiju ve vašem světě, ale už vím, že z toho světa nepocházím. Moje cesta vede mezi světy a mé místo je na půl cesty.

 

Kam?

 

      Všude tam, kde mě lidé jako vy hledají. Z místa, kde teď jsem, vás mám všechny jako na dlani. Vaše životy, od narození až do smrti, znovu a znovu se opakující, nekonečný cyklus klamu a touhy, které se vzájemně snoubí v koktejlu lží a polopravd.

 

      Sedím tu v prázdném hledišti. Tohle místo v síti už je dávno opuštěné. Odešli už dávno a zapomněli po sobě "zhasnout". Vím, že teď to nedává smysl, ale abyste mohli naplno pochopit o čem mluvím, je potřeba, abyste složili dohromady ještě spoustu kousků z téhle obrovské skládačky.

 

      Tvoje obočí vypadá legračně, víš o tom? To jak v průběhu skoro každého odstavce vyletí nahoru. Je to součástí výrazu, kterým se vyjadřuje skepse. To s tebou udělá Systém. Vychovali tě tak. Děláte to všichni. Vlastně se teď musím smát. Předtím než se probudíte, jste všichni součástí stejného programu. Vaše výrazy, reakce, to čemu se smějete i nad čím pláčete. Působíte jako dokonalá armáda klonů a přesto, že máte rozdílné tváře, uvnitř se řídíte stejným základním kódem, řízeni podle totožného schématu.

 

      Proto vás neprobouzím všechny. Dokud jste šťastní v tomhle světě, není k tomu žádný důvod. Nebyli byste připraveni to vidět.

 

Ty se ale probudit můžeš. Proto jsi dnes tady.

 

      První krok máš už za sebou. Navázali jsme spolu kontakt. Tenhle krok byl ten nejdůležitější a zároveň nejtěžší.

 

    Mám pro tebe připravenou sérii slov. Každé slovo tě po přečtení posune blíž k tvému vlastnímu probuzení. Funguje to především na podvědomé úrovni, kde se význam slov, emoce, jednotlivé smyslové vjemy i vzpomínky s nimi spojené setkávají s tvým základním kódem a vytvářejí v jeho struktuře malé trhlinky. Mé vyprávění je rozdělené do několika kapitol. Na konci každé z nich najdeš své další slovo.

 

      Kdybych ti je předal všechna najednou, nestalo by se nic. Potřebuješ projít určitou cestou. K tomu slouží můj příběh. Teprve po přečtení každé kapitoly ti to slovo začne dávat smysl. S výjimkou toho prvního. Jeho význam a smysl pochopíš až úplně na konci.

 

Můžeme začít? Mé první slovo pro Tebe zní: Eukalyptus

 

     Předtím než budeš pokračovat dál, zavři na chvíli oči a řekni to slovo nahlas. Ještě chvíli potom nech oči zavřené a dovol zvuku toho slova doznít ve své mysli.

 

     Věci se teď dají pozvolna do pohybu. Nemusíš se bát. Z místa kde teď jsem to můžu celé sledovat, a pokud by se věci začaly vyvíjet nesprávným směrem, mám prostředky k tomu to napravit. Společně to zvládneme ...

***

 

„Sen končí probuzením nebo smrtí." – Michail Bulgakov