Jak se kreslí hodiny

---------------------

Jak se kreslí hodiny - aneb vážně i nevážně o vážném

Před časem jsem napsal několik krátkých příběhů, které jsem poněkud "uzpůsobil" svému cíli - procvičení paměti.
Tyto příběhy bych chtěl touto formou publikovat zde, tedy pokud se tento úvodní článek setká alespoň s malým ohlasem.



Nechtěl jem vás děsit hned v prvním odstavci, ale jde o demenci, tedy o její prevenci.
Nemyslím demenci jako nadávku, myslím demenci jako nemoc.

Asi před dvěma roky jsem byl na přednášce o demenci, společně s lektorkou ji vedla také dáma, která demencí trpí od svých 40 let (nepamatuji si přesný věk, vyděsilo mě ale velmi nízké číslo). Vystupovala skromně, odpovídala na naše otázky, často velmi osobní.
Byla úžasná, obdivoval jsem ji.


Teď poněkud odbočím:
Zkoušeli jste někdy nakreslit hodiny? Zkuste to teď, kvůli sobě.

Zadání tohoto známého testu zní asi takto:
Nakreslete obyčejné ručičkové hodiny, který ukazují čas, dejme tomu 14:40, nebo jakýkoliv jiný. Záměrně se vyhněte celým hodinám, ciferník kreslete s čísly.
Spěchat nemusíte, jen prosím "neopisujte" - nehledejte nápovědu např. u náramkových hodinek na ruce nebo hodinách na zdi, obelhávali byste sami sebe.
Výsledek nemusí být uměleckým dílem, o to vůbec nejde.

Pokud jste, milí čtenáři, dočetli tento text až k tomuto bodu, tak prosím teď číst na chvíli přestaňte. Odložte počítač nebo telefon, vyměňte je teď za papír a tužku a tento test vyzkoušejte, pak se k tomuto textu vraťte, pokud tedy chcete.


Hotovo?
Bylo to jednoduché?
Nebylo?
Jaký mají hodiny tvar? Rozložili jste správně čísla do ciferníku? Odpovídá velikost ručiček? Jsou na správné pozici?

Pokud jste na některé otázky odpověděli záporně, nebo pokud jsou odchylky vašeho obrázku od skutečných hodin větší, zajímejte se aktivně o toto téma dál.
Prevence je v tomto případě hodně důležitá, řešte problém, dokud to jde.
Nechte stejný obrázek nakreslit vašimi blízkými, především rodiči, prarodiči.


Chtěl bych se vrátit ke zmíněné dámě. S demencí bojuje všemi prostředky, cvičí paměť všemi způsoby. Při své nemoci se naučila Ludolfovo číslo π s přesností na 100 (!!!) desetinných míst, to jí, společně s dalšími mnemotechnickými pomůckami slouží k neustálému osvěžování paměti.
Ona je důkazem, že se vším lze bojovat.
Jsem rád, že jsem se s touto dámou setkal.

Tento text píšu proto, že se setkávám denně s lidmi, u kterých se tento problém neřešil, bagatelizoval, nebo připisoval vysokému věku. Možná, pokud by prevence fungovala tak jak má, jejich život by měl zcela jistě jinou kvalitu, nebo by se důsledky této nemoci dostavily později.
Bylo by ode mne nedůstojné tyto důsledky, kterých jsem mnohdy svědkem, popisovat.

Závěrem bych Vám chtěl poděkovat. Hlavně kvůli Vám samým.

Tlachapoud