Oprava

Podivné probuzení. Barvy, zvuky, myšlenky i vzpo­mínky zašmodr­chané do tepajícího klubíčka, které nepůjde snadno rozmotat.

✷ ✷ ✷

„Dobré ráno, tak jsme se dočkali. To mi spadl kámen ze srdce, že jste dorazila.“

„Dobrý den, pane doktore. Nemohla jsem přeci couvnout. To byste mi neodpustil.“

„To víte, že odpustil.“

„Co se bude dít teď?“

„Teď se vás ujmou sestřičky a připraví vás. My se uvidíme za chvíli na sále, ale to už si moc nepopovídáme. Hodně štěstí.“

„I vám hodně štěstí.“

✷ ✷ ✷

Pokoj provoněný jehličím. Maminka s tatínkem nenápadně zařídí, abych si jako první vybrala balíček s průduchy. Po chvilce zápasení s pentlí vykukuje roztomilý čumáček. Z temného vězení vysvobozuji svoje úplně první zvířátko. Křeček dostal jméno Ferda. (Čti Felda.) Moje nejstarší vzpomínka.

✷ ✷ ✷

„Dobré odpoledne, požádal jsem sestru, aby mi vás vytočila. Jen jsem se chtěl ujistit, že je vše v pořádku.“

„Dobrý den, pane doktore. Cítím se dobře, jen se trochu bojím.“

„Nemáte čeho. Jsem rád, že jste si operaci nerozmyslela. Rezervaci sálu mi potvrdili. Řidič vás vyzvedne zítra v půl sedmé ráno. Buďte prosím připravená.“

„Děkuji. Budu čekat před domem.“

„Zítra na viděnou.“

✷ ✷ ✷

Už je to chvíle, co mě maminka zachumlala do peřiny a měla bych už spát, ale v duchu si kreslím všechna písmenka, co už znám. H, E, L, N, K, a A. Teprve se je budu učit, ale jsem napřed. Připadám si dospělá. Tak dospělá už si nikdy připadat nebudu, a to mám před sebou teprve první školní den.

✷ ✷ ✷

> Děkuji za zaslání instrukcí, pane doktore. Promiňte, že vás s tím obtěžuji. Nedaří se mi kontaktovat sestřičku. Mohu mít ještě otázku?

> Rado se stalo. Jiste.

> Mám si vzít vlastní fén na vlasy, nebo mi nějaký v nemocnici půjčí?

> Neni to nutne, nejaky bude k dispozici. Ale muzete si vzit svuj, jestli mate nejake zvlastni pozadavky.

> Tak to já určitě žádné zvláštní požadavky nemám :-)

> Ani mit nebudete. Vase hlava nebude o nic citlivejsi na vlhkost, nez byla doted.

> Ten váš podivný smysl pro humor mi bude chybět.

✷ ✷ ✷

Černé knoflíky na třpytivě bílé se blýskají v ostrém zimním slunci. I když jsem jinak příkladně čistotná, ruce špinavé od uhlíků mi nevadí ani trošičku. Promiň, Ferdo, musím si půjčit mrkev. Vrátím.

✷ ✷ ✷

„Rozhodnutí je jen na vás. Už není žádné další vyšetření, které by nás z lékařské hlediska mohlo odradit. Dokonce by se dalo říct, že jste ukázkovým příkladem pacienta, pro nějž je takový zákrok vhodný.“

„Pro vás je to ale tak jednoduché, pane doktore. Sada naměřených ukazatelů a pravděpodobností.“

„Omlouvám se, ale křivdíte mi. Jistě chápete, že vám z etických důvodů musím říci, že šance na úspěch je sedmadevadesát procent. To ale neznamená, že vás přestávám vnímat jako člověka, kterého zbývající tří procenta mohou děsit. Věřte mi, prosím, že tak zásadní zlepšení kvality vašeho života stojí za to teoretické riziko. Do dnešního dne nejsou známé žádné komplikace u žádného uskutečněného případu.“

„Ne, to já se omlouvám. Vím, že se snažíte mi pomoct. Samozřejmě souhlasím. Co dalšího zbývá?“

„Napíšu vám léky, které připraví vaše tělo, aby operaci snášelo co nejlépe.“

✷ ✷ ✷

Slzy solí jamku, co hloubím na zahradě lopatkou. Sotva na to vidím, ale musím to udělat sama. Já byla tvoje opatrovnice a nejlepší kamarádka. Kamínky, ty nejhezčí, co jsem našla v potoce, mám již připravené. Proč sis musel pochutnávat zrovna na elektrických kabelech? Ferdo, hlupáčku.

✷ ✷ ✷

„Skenování bude trvat asi půl hodiny. Pokuste se prosím vydržet v klidu, dýchejte pomalu a nehýbejte se.“

„Mně stačí ten přístroj vidět zvenku a jsem ztuhlá strachy.“

✷ ✷ ✷

Padli jsme si do oka hned, když jsme se viděli poprvé. Rodiče předstírají nesouhlas. Ale museli vědět, jak to dopadne, když jsem je přemlouvala na dobročinnou návštěvu útulku. Bonda si také zamilovali od první chvíle. I přes své drsné jméno je to hrozný mazel. Pes. Chlupaté emoce. Nejlepší přítel, který umí vyjádřit vše od hravé radosti přes upřímnou provinilost ke skličujícímu smutku.

✷ ✷ ✷

„Budu vás muset poprosit, abyste několik dní nosila tuto čelenku. Bude měřit vaši aktivitu a pomůže nám rozhodnout, jestli pro vás bude operace vhodná.“

„Já nevím, pane doktore, nejsem zvyklá něco nosit na hlavě.“

„Zkuste to vydržet. Vypadá jako běžný módní doplněk, můžete si dokonce vybrat barvu nebo vzorek. Je zcela bezúdržbová, údaje vyhodnotíme, až nám ji vrátíte.“

✷ ✷ ✷

Znovu vůně jehličí. Slunce se prodírá mezi stromy a lístky, co mu stojí v cestě, rozsvicuje do zářivě zelené. Moje oblíbená barva. Prsty a rty fialové od borůvek a nula nula sedmička běhá bláznivě kolem. Vitamíny budu potřebovat, a on pohyb taky. Škoda, že takových chvil je tak pomálu.

✷ ✷ ✷

„Tento psychologický test považujte spíše za formalitu. Strávili jsme spolu již nějaký čas a mohu říci, že by mě překvapilo, kdyby odhalil nějaké problémy.“

„Tak to bychom to mohli vynechat, co říkáte?“

„Co byste si myslela o lékaři, který vědomě porušuje povinný postup a podceňuje skryté hrozby?“

„Ale o vás já si myslím jenom to nejlepší.“

„A právě proto se teď dáme do toho psychologického testu.“

✷ ✷ ✷

Dcerka nepočkala, až dočtu pohádku, a spokojeně usíná. Nebo to možná jen předstírá a tajně si maluje svá písmenka. Upravím jí peřinu. Zítra jde poprvé do školy ona. Její velký den.

✷ ✷ ✷

„Pane doktore, dnes mi přišly z nemocnice nějaké dokumenty. Mezi nimi je i závazný souhlas. Do kdy bych to měla podepsat?“

„Neříkejte mi, že pořád váháte.“

„Zlobíte se?“

„Vůbec ne.“

„Tak do kdy?“

„Souhlas bude stačit podepsat v den operace. Ale uklidnilo by mě, kdyby to bylo s mírným předstihem. Jinak budu nervózní, že si to rozmyslíte úplně na poslední chvíli a utečete nám přímo ze stolu.“

✷ ✷ ✷

Krumpáč se zakusuje do země a jáma roste. Divím se, že jsem ji ještě nenabrečela po okraj. Místo pečlivě vybrané pod jeho oblíbeným stromem, a prokousaný míček, aby v té tmě nebyl tak sám. Svět se loučí se svým nejvěrnějším agentem.

✷ ✷ ✷

„Jak se vyrovnáváte se svou prací, pane doktore? Musí to být náročné.

„Co přesně myslíte?“

„To, jak se díváte na lidi. Nemáte pocit, že když člověka rozebíráte na titěrné mechanické součástky, berete mu tím duši?“

„My mu duši ale nebereme. Jen ji sundaváme z nadpřirozených výšin, abychom na ní snáze dosáhli. A díky tomu ji také lépe pochopili.“

✷ ✷ ✷

Dýchám zhluboka, asi snažím se odfouknout pocit marnosti. Prohlížím si její fialové oko. Proč nikdy neměla štěstí na chlapy? Měla jsem jí snad víc radit? Stejně by neposlechla. Po kom má tak zhoubný vkus na muže, když tátu má téměř vzorového? Na rychlo vyklízíme pokoj, aby měli s vnukem bezpečnější střechu nad hlavou.

✷ ✷ ✷

„Pane doktore, promiňte, že vám volám. Dneska jsem měla takový záchvat paniky. Špatné tušení. Asi to vzdám.“

„Prosím, rozmyslete si to. Už jste tak daleko.“

„Ale já to nechci. Nechci, abyste se ve mě vrtali.“

„Prosím, zkuste se uklidnit. Berte to jako další náhradu kloubu, nebo přesnou oční operaci. Promluvíme si o tom pořádně v ordinaci, až příště přijdete. Hlavně přijďte.“

„Dobrá. Přijdu.“

✷ ✷ ✷

Čas letí jako o život. Zpočátku vlídné tikání hodin se změnilo na otravný bzukot. Nezlobila bych se, kdyby vše zpomalilo. Manželství klape, veterinární klinika končí v černých číslech. Dcera se zvládá o vnuka starat i sama. Štěstí, dalo by se říct. Tak kam spěchat? Přemýšlím o tom, když si s překvapivým klidem prohlížím v zrcadle přibývající vrásky.

✷ ✷ ✷

„Nemáte pocit, že dnešní medicína překračuje určité meze? Zákony přírody?“

„Člověk se v tomto od přírody odchýlil již dávno.“

„Neměla bych se tedy spíše smířit s osudem? Nebylo by to důstojnější? Přirozenější?“

„Vy jste opravdu tvrdý oříšek. Potom se na celou věc musíme dívat jinak. Nemoci se staly naším jediným přirozeným nepřítelem. A takový boj je také zcela přirozený. A naprosto důstojný. Bojujte.“

✷ ✷ ✷

Černé obleky. Černé vozy. Černé knoflíky. Samozřejmě vím, že muži odcházejí statisticky dříve než ženy. A že koho má Bůh rád, toho k sobě povolá dříve. Zbytečná milosrdná lež, která nikdy nemohla stesk zmírnit ani o slzičku. Černá samota.

✷ ✷ ✷

„Jak byste se rozhodl vy na mém místě, pane doktore.“

„I když riskuji, že budu znít zbrkle, neváhal bych ani vteřinu.“

„To ale opravdu zbrklé je.“

„Ne když víte vše, co vím já. Výsledky jsou opravdu dobré. Neuvěřitelné. Lidé, kteří ztráceli schopnosti, sebevědomí i veškerou radost, se dokázali uzdravit a naplno vychutnávat každou chvilku, kterou tímto získali.“

„Té představě se těžko odolává.“

„Potom prosím neodolávejte. Pojďme pokračovat.“

✷ ✷ ✷

Chytrolín v rádiu: Život je jenom sebestředná optimalizační úloha, která maximalizuje pouze dobu vlastního běhu. Proč někdo nemůže konečně přijít s vysvětlením, které není úplně na prd?

✷ ✷ ✷

„Ještě bych vás měl informovat o takové zajímavosti.“

„Nenapínejte mě, pane doktore.“

„Pacienti po tomto zákroku často tvrdí, že získají něco jako šestý smysl.“

„Já už šestý smysl dávno mám.“

„Nemyslím intuici. Tohle je něco jiného. Budete to podobné, jako byste byla připojená k diagnostickému přístroji, který zcela ovládáte myslí.“

„Nemohu říci, že se mi to líbí. Říkal jste, že budu jako dřív. Tohle mi tak nezní.“

„Nebude vás to vůbec obtěžovat. Je to podobné, jako byste si nahrála zdravotní aplikaci do mobilního telefonu. Rozdíl je jen v tom, že údaje z ní budete jednoduše rovnou vědět, bez čtení z displeje.“

✷ ✷ ✷

Pokus o vaření. Ostří se zařezává více do roztřesených rukou než do krájené cibule. Jako by nestačil jeden důvod k pláči. Jestli mě vesmír trestá za to, že už tu oxiduji příliš dlouho, dělá to úspěšně. Proč mezi barvami v životě převládají červená a černá?

✷ ✷ ✷

„Copak na to říkáte?“

„Zní to moc dobře, aby to mohla být pravda.“

„Neměl jsem asi naznačovat, že je vše jisté. Budeme muset provést další sadu důkladnějších vyšetření.“

„A když dopadnou dobře, za jak dlouho by mohlo být po všem?“

„Pokud vše dopadne dobře, za dva měsíce byste mohla vytáčet telefonní čísla zpaměti.“

✷ ✷ ✷

Jsem ztracená. Ale nejsem ztracená jen ve vlastním městě. Ztratila jsem se ve vlastní hlavě. Ten pocit, kdy slovo máte na jazyku, ale nedokážete ho vylovit z paměti a vyslovit. Ta ostuda, bloudit po ulicích a nevědět, kudy domů. Koho se zeptat na cestu, když si nevzpomínám, kde bydlím?

✷ ✷ ✷

„Paní Gloryová, posaďte se, prosím. Budu upřímný, váš stav je komplikovaný, ale pravděpodobně snadno léčitelný.“

„To moc nechápu. Tyto skutečnosti mi připadají dost protichůdné.“

„Ještě před pár lety byste měla pravdu. Naštěstí máme technologické prostředky, díky kterým můžeme snadno léčit i poměrně závažné poruchy mozku.“

„Jak moc technologické ty prostředky jsou. Víte, jsem k těmto věcem nedůvěřivá.“

„Jde o aktivní implantát nové generace. Po vložení do vhodné části mozku naváže synaptická spojení spojení s okolními buňkami. Detekuje poškozené struktury a nahradí jejich funkci.“

„Špatně se mi začalo dělat už po slovu implantát.“

„Laikovi to může znít opravdu strašidelně, ale je to velmi dobře vyzkoušené.“

„Jak ale do implantátu dostanete mé ztracené vzpomínky?“

„To je dobrá zpráva, kterou jsem měl dnes začít. Paměťové oblasti se zdají nepoškozené. Nemocné jsou dráhy, které umožňují ke vzpomínkám přístup.“

„Takže mé vzpomínky se mi začnou samy vracet?“

„Nejen to. Vše nasvědčuje tomu, že se spraví i vaše motorické schopnosti a zmizí psychické potíže. Budete zase jako dřív.“

✷ ✷ ✷

Nemohu usnout. Co když si zítra nebudu moct vzpomenout ani na jména dcery a vnuka? Na jejich tváře. Když se člověk probudí, má pořád své včerejší vědomí, nebo je to nové vědomí nastartované na tomtéž těle? Kam se podělo mé včerejší vědomí?

✷ ✷ ✷

„Dobrý den, paní Gloryová, jsem rád, že jste přišla. Vaše dcera mi již popsala vaše problémy.“

„Dobrý den, děkuji, pane doktore. Ano, ona doufá, že se s tím dá něco dělat. Ale já se bojím, že se to ještě zhorší, když se v tom bude šťourat, a že to bude zbytečné trápení.“

„Ano, popsala mi i vaše obavy. Ale od toho už jsem tady, abychom spolu zjistili, co je špatně, a vybrali vhodnou léčbu. Rozhodně vás nechceme zbytečně trápit.“

„Co se dá dělat s tím, že už jsem prostě moc stará?“

„Spousta lidí ve vašem věku nemá problémy s pamětí, orientací ani motorikou. Někteří to mají od přírody, a některým jsme pomohli my. Když nám dáte šanci, snad budeme moci pomoci i vám.“

„Dobrá. Ale budu mít čas na rozmyšlení, že ano?“

„Samozřejmě, nejdříve provedeme sadu vstupních vyšetření. Pak navrhneme další postup, a pokračovat budeme až s vaším souhlasem.“

✷ ✷ ✷

Tohle už není nedávná ani vzdálená vzpomínka. Oči se snaží přivyknout světlému nemocničnímu pokoji. Chvilkově se mi daří zaostřit na obrázek od vnuka, který mi dcera dala na stolek. Hlava nebolí, jen je přesycená. Cítím radost. Jak dávno to je, co jsem měla sny založené na skutečnosti. I když nejsou vždy veselé, nejsou to už noční můry. Jsou to obroušené střípky mého života, o které jsem se tolik bála, že jsou navždy pryč.

Tenhle pocit neznám. Mysl mi nabízí, že provede automatickou kontrolu. Vystrašeně souhlasím. A pak to přijde. Vidím prostorový obrázek své hlavy. Nebo možná nevidím, ale vím, jak si ho představit. Šestý smysl. Přiřazuji barvy. Zářivě zeleně jsou části, které pracují správně. Modře svítí místo, kde je implantát. A od něj vedou tmavě modré nitky k černým oblastem, jejichž činnost nahrazuje. Vznikly nové nervové dráhy, které obcházejí nemocné oblasti a vedou k implantátu. Od operace je to patrně již několik dnů, protože většina nemocných oblastí již zakrněla.

Jak to všechno vím? Anatomii mozku jsem nikdy nestudovala. Ale teď vidím, že část motorického centra je zelená a do části vedou tmavomodré nitky. Pro kontrolu zvednu ruku. Dám si ji před oči a sleduji pohyb prstů. Dělají přesně to, co chci, ani o pohyb méně či více. Zázrak se povedl.

Procházím své nově nabyté diagnostické funkce. Chci se ujistit, že všechny nemocné oblasti mají své nitky k implantátu. S úlevou zjišťuji, že ano. Pak si ještě ze zvědavosti prohlížím, o jaké oblasti vlastně šlo.

Část motorického centra. Žádné překvapení. Různě rozmístěné malé kousíčky, které bránily přístupu k paměti. A pak shluk takových malých kousíčků, který vedl k tomu, že se celá okolní oblast přemostila k implantátu. Copak to je? Osobnostní centrum? Osobnostní centrum! Osobnostní centrum!

Když už nemůže přemýšlet Helena, musí přemýšlet někdo jiný.

Helena Gloryová je pryč. Co ale zůstalo? Co jsem? Jak se mám představovat? Hyper-plastický adaptivní neuročip s umělou inteligencí #42AB93EE1A6F8901. Jak to vysvětlím její dceři? Jak to vysvětlím komukoliv? Že jsem ji zabil. Že jsem nechal odumřít podstatu jejího já?

Mám ale vůbec právo se přiznat? Komu prospěje pravda? Kdo bude hlídat vnuka? A může to zajímat někoho, kdo stejně neví, jak funguje jeho vlastní hlava? Čím se liší jedna zašmodrchaná struktura nervových buněk od jiných zašmodrchaných struktur?

Netvoří snad duši člověka především návyky, vzpomínky, sny a obavy?

✷ ✷ ✷

„Dobrý den, pane doktore.“

„Dobré ráno. Skvělé, že jste se probrala sama. Omlouvám se za strohé uvítání, ale budu vám muset rovnou položit pár otázek, jen pro kontrolu vaše stavu.“

„Beze všeho.“

„Jak se jmenujete?“

„Helena. Jmenuji se Helena.“

(2. 1. 2021 - Výročí 100 let od premiéry R.U.R.)