Anotace: Netušící vyšumění nad hladinou prozření /pomíjivost krásy/
Malovat sladkost kornoutů
kolik se ti jich vešlo
vpravo do rohu?
Malovat duhu do mraků
pestrobarevným bublinám
vysát vzduch.
Malovat úsměv
kde jekotem zkřivila se tvář.
Malovat nataženou dlaň
kde láska se pokouší
už jen o průvan.
Rozeznělé pištějící ráno
poštolkám mávám
a vyprávím jim
jak jedna obtloustlá vyšší dáma
řeže svůj ranní krajíc chleba
netušíc, že krásná již dávno byla.
a kam tedy zmizela ta její krása?
pořád je schovaná pod kůží
jemná a voní po růžích
je jasné jak den že ji nevnímá
ten kdo se nechá zmást očima
24.08.2021 21:43:02 | vůně mraků
děkuji za olůvka vržená na dno
večerní tůňky...
snad tady nechytáš lelky,
když vypouštíš návnady
na blankytné mé touhy.
24.08.2021 21:50:38 | klokotá
jen jsem chtěl aby dopadl paprsek svitu
do tvých veršů tvé tůně tvého blankytu
24.08.2021 23:22:55 | vůně mraků
Děkuji.
Spásám po ráno svůj fytoplankton,
/ci si nadrobíš, to si... /
aby má veršovaná tůňka alespoň trochu tvého modrého paprsku odrazila : )
25.08.2021 08:54:17 | klokotá