ReKapitulační řádky, deník

 

Sociální anamnéza - pacient sdílný

 

 

Dostala bez velkejch cavyků kanylu i s infúzí "božského" přímo do těla.

"To ses teda moc nepředved," komentuje N. celé mé chvilkové splynutí se Stvořitelem.

Periodické sobotní usmiřování.

 

Jsem vyřízenej. 

 

Šourám se od rána po zasněženém lese. Dobývám soušky. 

Sníh mi leptá trpělivost.

Prchavá kocovina v přístupném terénu.

 

S fogym zhuntujeme zanedbatelné procento našeho stromkoví. Latifundie od činorodých smrtelníků z nezmapovaného rodokmenu.

Pěkný čtyři fůry. 

Ale ta Sibiř! 

Místo výkonu práce: Tajga. Ou.

 

Sruba jsem na to včera upozorňoval: Fronta se hejbe z východu, iniciovaná západem. 

Sežeň si pořádný boty a čepici.

- Já to všechno mám, Honzíku, víš? Mám v autě ty kamiony, ty těžký boty, velký, obrovský boty. Ty by byly i tobě, jsou totiž všem lidem.

 

Skrouceni kolem stupaček, v druhé, tedy tepelně výhodné etáži, pijeme za studena chmelenýho Bakaláře. 

Dva rekové promítající si budoucnost v zákopech. Civilní uniformita - jaký to paradox - z nás spadne a na místo ní se vsoukáme do uniformy vojenské, tvořivé, dychtící po jinakosti. 

 

Ale zatím ještě jen pivo, samozřejmě vyšší šarže.

Patnáctka Radegast se neohroženě stala favoritem pro dny příští, karanténní, chcete-li hibernační. Mohla by směle konkurovat portskýmu ve chvílích nečekaných oslav.

Huňatý pivo. 

 

Učím se měřit množství alkoholu nějakým Srubovo perimetrem. 

Jeho gotická lobezská kobka je opět prozaicky zaskládána bujícími demižony s domácím alkoholem.

Že ten enšpígl ještě vidí, je mi záhadou.

 

Dříve jsme otevírali okna nebo vstupovali na lodžii, abychom si bafli.

Jiná doba, teď už je nám zatěžko otevřít i pouhou ventilačku. 

 

Už nás povolává sebejistě vzpřímená, dynamická Apatie...

 

 

-----------------

 

Slovník:

 

 

 

Aforismus:

 

 

 

Hexametr (= nerýmované verše, typické pro antickou epickou poezii):