Kachna
Kachna
Anotace: Něco opět opět na odlehčení a na pohodu ;) Mějte se kouzelně :)
Jednoho krásného dne v jedné, ještě krásnější, ponorce. „Kapitáne, ponoříme se?“ „Rozhodně, první důstojníku a to do hloubky – hmm – ať nás není vidět!“ „Rozkaz, kapitáne… Poručíku, potopit do hloubky – ať nás není vidět!“ „Rozkaz, pane první důstojníku! Hloubka – ať nás není vidět!“ načež zatlačil na tlačítko s nápisem – ať nás není vidět! Ponorka se ihned začala potápět s doprovodnými zvuky skřípání a syčení... Náhle vše ustalo... „Dosáhli jsme požadované hloubky, pane kapitáne,“ oznámil poručík. „Výborně a nyní nemluvit!“ a nastalo ticho... Velké ticho... To největší ticho, které je ještě slyšet… Když tu se ozval šeptem sonar: „Máme kontakt, pane kapitáne,“ a pokračoval: „Je to veliké, pravděpodobně loď, nebo jiná ponorka, nebo kdo ví co,“ došeptal, nejistý, sonar. „Dobře, sonárku – sledovat a pojmenovat jako Neznámý Cíl 1!“ řekl velice tiše kapitán a dodal: „Ještě mi řekněte směr, rychlost a hloubku NC1!“ Sonar se zahleděl na přístroje a po chvíli odpověděl - šeptem: „Směr nejasný, rychlost nějaká a hloubka nevelká, pane kapitáne...“ „Skvělé, sonárku,“ šeptl radostně kapitán a otočil se směrem k poručíkovi: „Pomalu vpřed a kormidlo nastavte na plnou pravou a po pěti vteřinách ho zase vraťte na střed!“ „Rozkaz, pane kapitáne – pomalu vpřed, kormidlo plná pravá na pět vteřin a pak zpět střed!“ Ponorka se dala do pohybu takřka neslyšně a začala zatáčet… Poručík odpočítal pět vteřin, poté vrátil kormidlo na střed a zašeptal: „Manévr proveden, plujeme nyní směrem – jiným, pane kapitáne!“ Náhle sonar zaječel: „Cíl před námi! Blízko nás!! Už skoro u nás!!! Už u nás!!!! Narazíme!!!!! TEĎ!!!!!!“ Vzápětí se ozvala od přídě nevýrazná rána, ale co následovalo, bylo naopak velmi výrazné: voda se začala hrnout do trupu s takovou vervou, že nikdo nestačil nijak zareagovat. Zaplnila celou ponorku, která poté klesla až na dno… Najednou se blízko ní vytvořil vodní vír, který měl tendenci nebohý trup ještě více znetvořit a vtáhnout někam do neznáma, když tu všechna voda zmizela… Doslova protekla do hlubin MiLasu X28...
„Zase ta kachnička, Patriku… Příště do vany raději nic nedáme, protože to je potřetí, co model potopila!“ rozmrzele jsem poznamenal. „Jo jo – je postrach ponorek, Stefane, ale neboj se! Vyztužíme příď a žádná kachna nás už nezastaví!“ zasmáli jsme se a vzápětí nás pohladila nádherná vůně z kuchyně – inu, povidla… ;-)
Komentáře (10)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Konečně vím, čím se zabývají muži v koupelně :-)
Líbí se mi to veselé vyprávění z MiLasu X28.
Zdravím Stefana a Patrika a těším se na další dobrodružství a na povidla...
10.02.2023 18:37:23 | Alala
:D Ano - občas - někdy - možná - trochu - ano :D
Velice Ti děkuji, milá Alalo a ano - také se těším ;)
Díky moc - vyřídím ;)
Měj se fajně :)
10.02.2023 18:51:34 | Ondra