I tady na MiLasu...
I tady na MiLasu...
Anotace: ;)
Tak jsem konečně tady! Jo! Cítím v kostech, že mi bude fajn. Ale kde to tedy jsem? To bych také rád věděl. A navíc by mě docela dost zajímalo, CO jsem! Akorát je tma, anebo nic nevidím, protože nemám čím… Zato však CÍTÍM! Jenže, není bohužel co cítit – možná bohudík… Kdyby tak už bylo světlo... „SVĚTLO!“ ozvalo se z reproduktoru. Jako by mi někdo četl myšlenky, proběhlo mi hlavou. Chvíli jsem neviděl nic, ale pak si kukadla přivykla. První slovo v mé mysli bylo krásné – VIDÍM!!! Zato druhé až hrůzné – ČLOVĚKA!!! Nepřítel číslo Jedna!!! Začala u mne stoupat nervozita a přidal se i úlek… Schoulil jsem se do klubíčka – Ať mne není vidět! Ale vůbec to nefungovalo, neboť jsem byl stále na očích! Akorát já jsem nic neviděl, což mi však ani trošku nepomohlo! Tak nastal proces zvaný – Odklubíčkování…
Z reproduktoru se ozvalo: „Hele, už si zvyká… Akorát vůbec netuším, co to je…“ „Ano, je to zvláštní entita,“ odpověděl druhý člověk pozorujíc mne skrze tlusté sklo... Entita - podivil jsem se. Jak tedy vlastně vypadám??? Na stěně bylo veliké zrcadlo, kterého jsem si všiml až nyní… Podíval jsem se – pořádně! A ano, je tomu skutečně tak! Vypadám jako
/// A nyní REKLAMA!!! ///
„Reklama nééé… To ji dávají do filmů i tady na MiLasu??!“ nešťastně i rozzlobeně zareagoval Stefan. „Lásko má nejmilovanější,“ začala něžně Katuška: „Už tomu tak bude… Ale mám skvělý nápad, čím vyplnit tento reklamní blok,“ a s lišáckým úsměvem smyslně pohladila své „nářadí“ … Stefánek celý rozradostněl a se slovy: „Už miluji reklamy!“ se vrhl dychtivě na „promazání, vyleštění a opečovávaní“ CELÉ Katušky!
A pokud nezemřeli, tak v tom pokračují dodnes – i mimo reklamu ;)
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk