TGM

Tomáš Garrigue Masaryk se probudil do nového rána. Na stropě nad jeho postelí lezl hmyz, ale nebyly to štěnice. Oknem cimry vnikalo dovnitř slunce a vůbec nevadilo, že tabulky skla byly plné kocourů. Masaryk, přítel všeho živého, si, ještě v posteli, zapraskal klouby na rukou. Čekal ho krásný den.

Jednou se TGM díval, jak děti hrají před domem kuličky. Dařilo se všem až na toho nejmladšího. Ten, protože postrádal obratnost svých starších kamarádů, vždycky prohrál. Ostatní toho samo sebou využívali. Brzy neměl benjamínek co do hry. Musel si půjčovat, ale i to, co si půjčil, brzy prohrál. „Konec řečí," řekl Masaryk a kuličky klukům sebral. Rozdělil je stejným dílem. Nespravedlnost bytostně nesnášel.

Jindy zas šel Masaryk po Nuselském mostě. Na mostě stál sebevrah a chystal se skočit. Masaryk přes pokročilý věk popadl nešťastníka za šle. Chlap ani nepoděkoval. Říkal mu „tatíčku". Masaryk se nemohl rozpomenout na tak nevděčného syna.

TGM odmítal jezdit automobilem. Ani když cestoval k Baťovi do Zlína, nejel limuzínou. Přistavili mu tedy dvouplošník. „Do toho nevlezu, nač by nám asi Pán Bůh dával nohy?" řekl prezident a nasedl na koně.

U protinožců se TGM dostal k lidojedům. Protože to byl vzdělaný Evropan a humanista, zavedl na Nové Guineji učňovské školství. Domorodci byli nadšení. Pečlivě vybraný pedagog předstoupil před natěšenou třídu, praskající ve švech. Všichni výrostci měli v drdolech zapíchnuté lidské kosti.

Když se Masaryk jednoho pozdního večera vracel z divadla, kde zhlédl operu Richarda Wagnera „Valkýra", přepadla ho v Lánské oboře tlupa chuligánů. „Že se nestydíte!" vykřikl prezident. „Pět na jednoho!"

Masaryk dostal k narozeninám od Alice gramodesku se synkopovanou verzí písně „Ach, synku, synku". Když si chtěl tu novotu přehrát v pracovně na svém starém gramofonu, ztrhnul kliku.

Když šel TGM kolem ohrady, všiml si, že je na ní namalovaná píča. Ačkoli se ho to nijak netýkalo, začal píču gumovat. Moc to nešlo, přesto si každý mohl všimnout, jak se chová gentleman.

V Kopřivnici, kde Tomáš Garrigue Masaryk odmítl uvítání chlebem a solí s tím, že sůl je nezdravá, se k prezidentovi po ceremoniálu přitočil pohublý mladík. Nehledě na všeobecné rozpaky poděkoval Masarykovi, že mu kdysi pomohl získat nazpět skleněnky, o které ho obehráli starší vykukové. Představil se jako Zátopek. Historici ovšem tvrdí, že se Masaryk se Zátopkem nikdy nesetkali.