Rohy prázdných lahví

Svíčka dohasínající za zataženým závojem. Klečící na kolenou, žebrající o poslední objetí žáru. Prostěradlo sypané dotyky hvězd, dech hledajíc útěchu v náruči přihlížejících plyšáků. Stoleté víno, tekoucí s každým polibkem biče po vroucích žilách. Rudá líčka. Sladčí než sám hřích. Modré oči. Měkké, jako mateřské mléko. Ňadro. Luna plující na vlnách sametu. Introvenózní odyssea za nalezením nirvany. A nikdy se neohlížet zpět. Vždy jen vzhůru. Ke hvězdám, z nichž jsme vzešli, a v nichž každou noc nacházíme domov.

To jsou vzpomínky, které nutí příliš brzy dospělé muže krčit se v rohu prázdných lahví.