Láska bolí

Dne 13. 5. 1999 v Ústí nad Labem

Můj drahý,
pamatuješ si na první den, kdy jsme se potkali? Nebyl to náš večer, nepatřil nám dvěma, přesto my dva jsme získali ze všech nejvíc. Získali jsme to, čemu se říká hodnotný vztah. Nikdo jiný nedokázal pochopit, že jsem to musela udělat, nikdo. Byla to jen pouhopouhá oslava mých narozenin, nic víc. Svým způsobem by to byla nudná parodie na večírek. To by ses ovšem nesměl ve dveřích objevit Ty. Ty a ten Tvůj chladný a nepřítomný pohled, který všechny okolo uvedl v pokušení, včetně mě. Kdyby ses, ksakru, alespoň tvářil, že jsi přišel na mou oslavu dobrovolně, ale to Ty ne, viď? Ty jsi musel každým svým ledovým slovem dávat okatě najevo, že Tě přítomnost na oslavě nudí. Jak sis myslel, že to skončí? Doufal jsi snad, že když mi vybrnkáš pár tónů na kytaru, odpustím Ti ta léta trýznění? Byl jsi na omylu, můj drahý.
Musela jsem to udělat,bylo to jediné, zdálo se, východisko. Nic nenaznačovalo tomu, že svůj vztah ke mně přehodnotíš. Byl jsi známý Don Juan, bylo Ti jedno, jak moc mi ublížíš. Šlo Ti vždy jen o sex. Ty jsi ani nepočítal, že by z nějakého povyražení mohlo vyplynout něco víc. To já ano. Zatímco já se snažila zapomenout na tu noc, když ostatní odešli, na tu hříšnou oslavu u mě doma, Ty ses náramně bavil ztrapňováním mé osoby. Tedy, kdyby ses aspoň tím bavil..To by pak dávalo smysl, dělal bys to pro potěšení. Ty ses ale tím ponižováním nebavil, Ty jsi byl opět tak ledově chladný a bez zájmu jako vždy. To mě rozpálilo doběla. Pochop, já se nemohla dívat, jak ze mě děláš couru, jak ukazuješ dkazy mé lásky k Tobě všem, kteří kolem Tebe projdou. Takhle to dál nešlo, přitom já bych Ti byla bývala odpustila i tohle! To jsi mi Ty ale neumožnil. Ani jsi o to nestál.
Musela jsem to udělat! Ty jsi ze mě udělal trosku, já z Tebe na oplátku mrtvolu! Teď už Ti žádná dívka nebude po vůli! Jsi tam, kde bys být nechtěl, lásko má. Sto sáhů pod zemí. Když jsi přišel ten večer na mé pozvání, nebylo nic takového v plánu. Pak ses mi ale přece sám nabídl, že zůstaneš déle a pomůžeš mi s úklidem. Jen se nedělej, vím, oč Ti šlo. Ostatně jako vždy. Vždy jsi byl tak sebejistý. Na to jsi ale dojel, příteli. Neměl ses sklánět nad těmi střepy. Snad jsi viděl, že držím v ruce pohrabáč, nebo ne?
Buď mi vděčný, stejně bys měl v budoucnu potíže. Přece sis nemyslel, že zůstaneš navždy tak krásný a mladý a okouzlující! Já jsem Ti alespoň splnila Tvé nejtajnější přání a sice, že nikdy nezestárneš. Jen díky mému čin. Tohle je projev lásky! Nekonečné lásky k Tvé zkažené, bezcharakterní osobě. Ale neboj, já Tě samotného v pekle nenechám. Nebojím se tam jít s Tebou. V tom je ta má výjimečnost. Vím, že v 19:35 jede vlak. Ten nejbližší spoj, který mě dopraví za Tebou, nebudu tedy otálet. Je to zvláštní, vstoupím do našeho nového světa skrze bolest. Bolí takhle láska?
S přáním brzkého našeho shledání
Tvá Jediná