Kuřák

Pořád a pořád na něj hledím. Balkonový, smutný kuřák a za ním v pološeru vesele bliká televizor se zabezpečenou rodinkou. Dvě patra nad ním stejný obraz. Každý má v koutku svůj oblíbený popelníček. A každý svým obřadným taháním a ještě obřadnějším vyfukováním kouře jakoby několikrát denně vypouštěl svou duši, která se stala nenaplněnou a tak tu marnost procedí mezi zuby. Rozhlédnou se podívají se do tmy a vrátí se ke svým mladým ženám, dětem, slušné práci, svýmu bydleníčku, pohodlíčku.
Je jim 35 a mají všechno. Už dávno mají všechno. A tak čekání na smrt vyplňují televizí, pitím, jídlem, kouřením, tlacháním, sexem.
Ale pozor vy všichni, kteří právě kroutíte hlavami a mlaskáním dáváte najevo, jak že si to nudně ti dva páni zařídili. Ruku na srdce my všichni panelákoví červi, také občas znudění životem hledáme jeho smysl. Ano, chvilkama díky televizi, díky sexu, jídlu, pití, penězům zapomenete. Ale televize se vypne, peníze utratíš, z chlastu vystřízlivíš a orgasmus vystřídá tupej výraz v tváři.
A pak zůstaneš zase sám se svým balkonem a se svou cigaretou se budeš sám sebe ptát, a kalně, prázdně, šedivě hledět do protějších panelových balkonů a oken, jako bys zíral do obrovskýho zrcadla.