'Sry'

Je lehké vzít do ruky láhev červeného a pít a pít. Na žal. Pro prchavý okamžik štěstí. V potemnělé místnosti. Sám. Těžké je ale odtrhnout ji od úst. Zvlášť, když nejde o víno, ale o extrakt z vlastní krve. Je lehké sedět u okna a se slzou sledovat, jak kapky deště plní mikrooceány na silnicích i chodnících. Těžké je ale vstát a vběhnout do deště. Běžet, kaluže nekaluže, jen za tou dívkou a celý promoklý ji vzít za ruku. Je těžké proměnit snění ve skutečnost, i když doslova klepe na dveře. Je lehké zavřít oči, roztočit své tělo, a pak se slepě vydat po náhodné cestě. Těžké ale je opět je otevřít, když tušíte, že vybrali jste špatný směr. Slepý ve slepé uličce. Je lehké ulehat v lože, dívat se u toho na lunu a říkat si, že zítra bude taky den. Těžké ale je odpoutat se a letět k němu. A pak se vznášet po jeho povrchu a litovat všechny ty duše připoutané v šedi stereotypů. Je lehké být hrdinou. Těžký je ale úděl padoucha, který musí říkat věci, které nechce nikdo slyšet. Je lehké smát se jiným lidem, ale těžké, tuze těžké, připustit, že nejvíc k smíchu jste vy sami. Je lehké, tak přízemně lehké, prohodit prázdné ´sry´, ale velmi těžké podívat se tomu druhému od očí a říct od srdce ´´promiň´ . Je lehké sednou sem a moralizovat, ale těžké to hned vzápětí nesmazat. Vždyť jsou to jen otřepané fráze a zklišovatělé klišé. Asi je to tím, že sedím se skleněnou, zpola vyslečenou lahví u okna, na které dopadají první kapky. Sry...