Listina hříchů

Včera jsem se s Káčou zamyslely nad počtem našich líbacích, osahávacích a sexuálních partnerů. Kdysi dávno jsem si trochu psala, s kým jsem se pusinkovala támhle na zábavě nebo kdo si první sáhnul na mou hruď ve vývinu. Usmyslely jsme si, že si napíšeme něco jako Listinu hříchů. Sepíšem si chlapy, se kterejma jsme něco měly, případně si vygůglíme a vytiskneme fotky a připojíme je. V práci byla celkem nuda, tak jsem jsem se jala psáti. Na PC jsem si ve wordovském dokumentu vytvořila něco jako mikrotabulku (mikro ne proto, že by byla velikostně maličká, ale proto, že v ní bylo pomálo údajů). Sloupec číslo jedna, pracovní název „Muck!“, s kým jsem se líbala. Nevím, jestli si vzpomenu. Nejsem žádná rekordmanka, puberta mi nadělila beďary, stydlivost a nemožný účes. A pak už jsem byla víceméně zadaná. Druhý sloupec s názvem „Ruka“, ano, snaha o krycí název pro ošmatlávačku na kterékoliv části mého těla. Tam je těch kluků méně a kdybych se v rozpuku (beďary už zmizely a vlasy se zlepšily, nezamilovávala jsem se do každého pěkného na potkání) neopíjela na zábavách a nešla se v den pálení čarodějnic po půlnoci líbat pod třešeň, ani polovinu ze seznamu v sekci „Ruka“ bych neměla.
A pak samozřejmě třetí a nejdůležitější sloupec, „Postel“. Nemiluju se jen v posteli samozřejmě, ale je to nejčastější místo pro koitus. Nicméně postkoitální ruměnec ve tváři mě zasáhl už i třeba na lavičce u rybníka nebo v lese. U těch sexuálních partnerů nebude vůbec těžké vzpomenout si. I když jsem začala relativně brzo, v 16 letech, měla jsem tak nějak navazující vážné vztahy. Dobře tedy, píšu si.
Adam. První láska, první sex. Druhý největší životní omyl (ten první byl výběr střední školy). Dva a půl roku ztráty času. Ale jelikož na všem špatném je něco dobré – díky němu vím, jakýho chlapa už nikdy nechci a jak je obtěžující bydlet s tchýní a tchánem a mladším bratrem v pubertě s nočními polucemi.
Miloš. Záplata na první rozchod s Adamem. Oukej, šlo to, ale IQ tykve. Umělecký zážitek veškerý žádný. Pak přišel druhý vážnější vztah. Asi jsem ho brala až moc vážně, protože vydržel jen 2 a půl měsíce. Nikdy bych nevěřila, že penis může vypadat i takhle!
A nakonec Kevin. Sladká Čokoláda s nigerijskými kořeny. Myslím, že netřeba víc dodávat. To se prostě jen tak nezažije! Píšu mu v Listině hříchů velké srdíčko a hvězdičku. Dolepuji jednu z fotek, co jsem udělala před 2 týdny na dovolené.
Horší je vzpomenout si na všechny polibky, které jsem dostala od různých chlapců. Lukáš, první políbení. Na oslavě mých patnáctých narozenin. Plkala jsem cosi o tom, že s ním nemůžu chodit, protože patřím jen hvězdičkám (romantička omámená lahví vína, chápejte...). Zmíním tedy jen ty fajn zkušenosti. Vojtí, první chození, které nebylo založené jen na pár smskách a doprovázení domů z oběda. Jak ten krásně líbal! Měkce. IQ šumicí trávy. Barklajf, to je přezdívka dalšího chlapa, nepamatuju si jeho jméno. Dělal ze sebe hrozný mačo a uměl velký kulový. Pak byla moje první pusa s holkou, s Káčou. Moc si to nepamatuju, vím jen, že jsme stály u vchodu do hasičárny na zábavě a přišlo nám, že začít se tam přede všema líbat, je strašně nádherně exibicionistický. Jak jsem se cítila dekadentně! Ťukly jsme se zubama a hrozně jsme se tomu smály.
Uvedena v seznamu. Zatím jsem na 15 objektech políbení. Cítím se celkem zahanbena, ale je to jen proto, že slýchám o počtech třeba 50, 80 nebo dokonce 200 (že jo, Kači!). Ale žiju pro sebe, patnáctka je šťastné číslo a smyslem života není ulíbat se k smrti, nicméně nezastírám, že by to byla překrásná smrt! Chce to nějaký drobný rande na pošimrání sebevědomí, bez závazků, bez doteků, jen jiskry...