Když se zavřou dveře
Když se zavřou dveře
Anotace: Je to skoro rok staré, ale přeci jen to sem dám ... po roce už je mi líp
Včera večer jsi to řekl. Ano, včera to bylo. Že někdo si chodí povídat do čajovny a jiný do hospody. A včera ses tam zase vsadil s tím pitomcem jak jinak, než o pitomost. Já už od základní školy vím, že existuje Polární den a noc. Ach můj bože, Honzíku …
A nelze být smutný, to jsi jasně zakázal, protože život se má žít a sedět jednu sobotu na zadku, to prosím pěkně znamená udělat mi strašlivou scénu, že snad si dovoluji se ve zkouškovém učit a ty, chudinko malá, sedít po třech měsících ve věku jednadvaceti let doma a díváš se na televizi. Kdyby sis četl, četl bys. Kdyby sis kreslil, kreslil bys. Kdybys hrál hry na počítači, hrál bys hry. Ty však nic.
A tak si tady zase ničím oči pro tvé hříchy a trápím svědomí, že jsem si nevzala učení a nejela za tebou. Nejsem taková, promiň. A nebudu se smát, když mi hodíš prstýnek do kanálu. A nezasměju se ani když tě odvezou policajti a na větu, že to bylo dávno, a teď už nejsi mladý a blbý, prosím tě, zapomeň. Jen se tím vymlouváš, abych ti nemohla nic vyčítat. No … já tomu nevěřila, ale den co den se o tom přesvědčuji, že lidé se uvnitř nemění.
A klidně vyčítej, že ty se snažíš a já jsem jako kámen. Ale … kdo by nebyl, po tom všem. Já vím, kolikrát jsi mi lhal, že jdeš domů a nebyl jsi tam ani ve dvě ráno. Já znám desítky fotek, kdy jsi se přiopilý potácel na akcích. A já ti mohla tenkrát volat i do rána. Se slovy, že jsi tvrdě spal, bylo vše zameteno pod koberec.
A ty říkáš, že už nejsi blbý. Tak já řeknu totéž, ano, už nejsem blbá. A p čtyřech letech to končím. A vím, že mne to bude bolet a trápit. Vím, že mé slzy ještě nepřestaly kvůli tobě téct. Ale … raději budu půl roku plakat, že s tebou nejsem, než celý život, že s tebou jsem.
Mé kroky nejdou přes hospody ani přes tvůj druh zábavy. A asi jsem špatná, ale výlety a večeře mi vztah nenaplní tak, jak bych chtěla. Možná jsi přeci jen do té čajovny se mnou jít měl. Nebo se třeba se mnou zkusit učit. Chtěl jsi začít kreslit, i když ti to absolutně nejde. Prý kvůli mně, ale už to nejde, je pozdě, promiň …
A nelze být smutný, to jsi jasně zakázal, protože život se má žít a sedět jednu sobotu na zadku, to prosím pěkně znamená udělat mi strašlivou scénu, že snad si dovoluji se ve zkouškovém učit a ty, chudinko malá, sedít po třech měsících ve věku jednadvaceti let doma a díváš se na televizi. Kdyby sis četl, četl bys. Kdyby sis kreslil, kreslil bys. Kdybys hrál hry na počítači, hrál bys hry. Ty však nic.
A tak si tady zase ničím oči pro tvé hříchy a trápím svědomí, že jsem si nevzala učení a nejela za tebou. Nejsem taková, promiň. A nebudu se smát, když mi hodíš prstýnek do kanálu. A nezasměju se ani když tě odvezou policajti a na větu, že to bylo dávno, a teď už nejsi mladý a blbý, prosím tě, zapomeň. Jen se tím vymlouváš, abych ti nemohla nic vyčítat. No … já tomu nevěřila, ale den co den se o tom přesvědčuji, že lidé se uvnitř nemění.
A klidně vyčítej, že ty se snažíš a já jsem jako kámen. Ale … kdo by nebyl, po tom všem. Já vím, kolikrát jsi mi lhal, že jdeš domů a nebyl jsi tam ani ve dvě ráno. Já znám desítky fotek, kdy jsi se přiopilý potácel na akcích. A já ti mohla tenkrát volat i do rána. Se slovy, že jsi tvrdě spal, bylo vše zameteno pod koberec.
A ty říkáš, že už nejsi blbý. Tak já řeknu totéž, ano, už nejsem blbá. A p čtyřech letech to končím. A vím, že mne to bude bolet a trápit. Vím, že mé slzy ještě nepřestaly kvůli tobě téct. Ale … raději budu půl roku plakat, že s tebou nejsem, než celý život, že s tebou jsem.
Mé kroky nejdou přes hospody ani přes tvůj druh zábavy. A asi jsem špatná, ale výlety a večeře mi vztah nenaplní tak, jak bych chtěla. Možná jsi přeci jen do té čajovny se mnou jít měl. Nebo se třeba se mnou zkusit učit. Chtěl jsi začít kreslit, i když ti to absolutně nejde. Prý kvůli mně, ale už to nejde, je pozdě, promiň …
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
