"Nejlepší spolužáci"
"Nejlepší spolužáci"
Anotace: Potřebuji se někam vypsat a taky najít trošku představy v kom je vlastně chyba..
Takový ten pocit, že nikam nepatříte. Jste sevření jen ve svém malém koutku v rohu zatímco ostatní se dosti hlasitě baví na Váš účet. Vymýšlím si snad věčné choroby? Kdyby ano, tak nejsem pod antibiotikama že. Ale jak jim to vysvětlit? Snažím se pochopit zda je chyba ve mě nebo v nich. Stále na to nemůžu přijít. Již 7 let se ke mě chovají hnusně. Ale kde je zatraceně ten zakopanej pes, který je na vinně? Co způsobilo jejich chování ke mě? Dnes opět. Proč se do mě věčně musí navážet a urážet mě? Dneska jsem si přečetla jednu debatu, která byla zahájena kupodivu opět na můj účet. Ale zarazila mě jedna věc ze které je mi do breku ještě teď. Spolužák se mě zastal. Co se to stalo? Nikdy to neudělal nikdy ve třídě neřekl ani slovo když mi nadávali a teď z ničeho nic se ozve a zastane se mě. Je mi z toho do breku, ale ne od smutku. To od radosti, že je ještě někdo, kdo mě bere takovou jaká jsem. Opravdu mám radost. Ale snášet 7 let urážek a dalších věcí to je vážně nesnesitelné. Říkám si, že to musím ještě rok vydržet. Jediný rok a bude klid od všeho. Když jsem napsala tomu spolužákovi děkovný vzkaz, tak jsme si pak popovídali na toto téma, ale k ničemu jsme nedospěli. Nepřišli jsme ani jeden na to, v kom je chyba. Když se s většinou znám pohých 7 let a celých 7 let proti mě něco mají. Přemýšlím jestli za to mohu já. Jestli jsem jim nevědomky neublížila nebo se jich nějakým způsobem nedotkla. Ale nevím.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tohle mi připomnělo mé vlastní zkušenosti v těchto věcech. Tohle jsem zažíval a pořád zažívám, společně s brutálním bitím, které přestalo sotva před rokem. Moc dobře chápu, že je těžké se skrz tenhle krušný čas dostat, a vůbec dýchat v tom prostředí.
Každopádně tvoje chyba to rozhodně není. Jsi ve spolku, který nikdy nepochopí to, že lidé jsou jiní ať už v maličkostech či v lidských vlastnostech. Nepochopí, že někteří mají jiné zájmy, jiné přednosti, jiné myšlenky. I to slovo "jiný" se používá jako výzbroj na zesměšňování a urážení. Začíná to být skoro jako nadávka.
Jejich netolerantní chování je někdy opravdu mor, který tě může i zabít. Mě to samotného potkalo. Neni to ani měsíc, co sem málem permanentně ukončil to nejvyšší, co člověk může ukončit. Život.
Nejlepší taktika proti nim je ignorovat a zaobírat se tím, co tě baví, a o co máš zájem. Knížky, psaní, filmy, všechno možné, co tě může uvolnit od tohoto stresu. Nejdůležitější je ale hlavně ta ignorace jejich poznámek/chování. Zkraje to může být neskutečně těžké, ale potom se to vylepší a pak si na to zvykneš. Mít kamenný výraz a chladný postoj k nim. Pokud jim ukážeš, že tě to opravdu bolí, co proti tobě podnikají, budou se chovat mnohem hůře.
Mě taky čeká už jenom jeden rok v tomhle období. Já jenom doufám, že to přežiju. A ty taky.
Hodně zdaru do budoucna. :)
11.05.2013 19:51:37 | Greeman
Mám podobnou zkušenost, byť pouze čtyřletou... Bavila mě škola, deptali spolužáci... Cesta ven pro mě vedla přes knížky, psaní a vlastní svět. Pak přišel šok v podobě vysoké, kde bylo všechno najednou úplně v pohodě... Vydrž ;-) určitě bude líp.
25.02.2013 23:07:22 | Villonka