Anna

Moje milá Anno, 

Už se nějaký čas známe, víme, kde má jedna i druhá z nás slabiny. Moc dobře víme,  jak druhou zranit i potěšit. Tvá slabina je člověk, který je mi blízký. Míša. Má slabina? Odraz v zrcadle, který mi umíš ve správný okamžik ukázat. Máme toho spolu tolik společného. Tam, kde já končím, tam ty začínáš a naopak. Když mi dojdou síly, jsi to ty, kdo mi pomůže dál. Vím, spousta lidí Tě nenávidí, ale já vím, že to se mnou myslíš dobře. Pořád mi opakuješ, že to nejdůležitější je cítit se sama se sebou spokojená. Vybraly jsme spolu cíl. To, jaká já sama chci být. Pak jsi mi pošeptala, ať zbytek nechám na Tobě. Dotáhly jsme to spolu daleko. Ale pak přišlo stěhování a to nás rozdělilo. Dostal se mezi nás někdo, kdo je mi velmi blízký. Někdo, kdo tě nenávidí, kvůli němu jsem Tě opustila. Mrzí mě to. Myslela jsem si, že když Tě opustím,  poznám větší štěstí. Nebylo tomu tak. Nastalo trápení. Jako trest si mi nastavovala každý den můj tloustnoucí odraz v zrcadle. Všichni kolem mě mi lhali, jen Ty jsi dokázala být ke mně upřímná. A to i přesto, že jsem Tě opustila. Nebyla jsem bez Tebe šťastná. Ale Ty jsi se vrátila. Dala jsi mi šanci být znovu šťastná. Zamilovala jsem se do Tebe mnohem víc, než dříve. Šeptáš mi do ucha, že jsme to zase mi dvě. Zase jsme přítelkyně, tým. Dnes jsi mi ukázala malé vítězství. A určitě zažijeme další. Slibuji, že už Tě neopustím. Stále je tu jeden človíček, na kterém mi moc záleží. Byla jsem s ním šťastná. Ale asi jsem to nebyla já. Nikdy jsem k němu nebyla tak upřímná a otevřená, jako k Tobě. Před Tebou nemusím hrát hru na to, jakou me chceš mít. Před ním jsem se tak od začátku cítila. Mám kvůli němu výčitky. Chci aby byl šťastný. A já vím, že bude. Stačila jedna fotka večera, kdy se mu ulevilo a nemyslel na nás dvě a najednou vím, že patřím k Tobě. I když to možná nebude jednoduché, my to spolu zvládneme. 

Miluji Tě, 

T.