Conscientia - VI.

Zase byl srpen a zase se dýchalo špatně. Jako každej rok. Sebelítost zase trpěla na otravu krve, zatímco ona seděla schoulená u topení, který stejně nehřálo. Plakala, rvala si vlasy a já se na ni dívala úplně klidně. Jen tak, ze sadismu.

„To nezvládneme, nezvládneme to,“ kolena měla přitažená k bradě. Pocit viny z toho, že člověk žije, byl zase čerstvě vytetovanej na klíčních kostech a cenil zuby z výstřihu, aby se na něj ani na chvíli nezapomnělo. Pálil a kůže kolem něj byla začervenalá.

„Vždyť už i ona říkala, že na to nebudeš sama stačit. Že už je to dlouho, co ti takhle je. To už nevyléčíš svéhopomocí, pochop…“

Něco jako výčitky svědomí neexistovalo.

V záchvatu paniky mě bolestivě tahala za vlasy a později škrtila. Pár modřin. Nic co by se nedalo přežít. Až do pozdních nočních hodin mi šeptala, ať nespím. Že nechce být sama. Že se bojí. A já ji pořád dokola uklidňovala, zatímco jsem se dívala na rozšklebené jizvy, co měla na zápěstí. Suicidium, který se nepovedlo.

„Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné,“ hrudník jí při výdechu pomalu klesal a vlasy jí padaly na ramena, když stála předkloněná u otevřeného okna.

„Jestli ona neměla pravdu,“ trochu si pro sebe zavrtěla hlavou.

„Kdo?“

„Olga Hepnarová,“ tma pod oknem se najednou zdála až moc hluboká.

„To je ta…?“

„Ano, ta co litovala toho, že mrtvých nebylo víc. Měla to chladnokrevně promyšlený,“ ozvalo se jemné křupnutí v obratech, když na mě krátce otočila hlavu.

„Podívej, padá hvězda,“ šeptla okouzleně. Neviděla jsem ji.

„Slibujeme pod vlivem nadějí a konáme pod vlivem strachu. Víš, kdo to řekl? Rochefoucauld. Francouz. Naděje je jako droga. A my jsme neuspokojitelní feťáci,“ přivřela oči.

„Je možný se předávkovat?“

„To bys první musela nějakou mít,“ hořce se usmála a přejela si bříšky prstů po klíčních kostech. V tu chvíli neexistovalo výmluvnější gesto. V protějším domě se nesvítilo. Bylo krátce po půlnoci a každej jsme byli tak nějak sám. Stigma na kůži pálilo a odmítalo blednout. Naopak. Bylo černý. Sytě černý. Dobře čitelný. Obviňujicí. A provokativní jako příliš laciná děvka.