Klusíček

Když jste čerstvě zamilovaná, stává se z vašeho přítele idol. Přestáváte vzdychat nad vypracovaným tělem tělem Vina Diesla, topit se v nekonečných očích Orlanda Blooma nebo tajně snít o noci s panem Grayem.
Do života mi vstoupil muž, co měl všechno, nad čím my, ženy tak toužebně slintáme nad stránkami magazínů. Postavu samý sval (takže si občas připadám jako chlap na nudistické pláži, koukající po hrudnících nahých slečen, akorát já nenápadně, aby mu moc nevzrostlo sebevědomí, pošilhávám po tom vyrýsovaném těle a svlíkám ho očima), svobodomyslnou, nespoutanou osobnost a v posteli by mu mohli i Jamie Dornan závidět. I když se nejdříve na moji ,,úchylnou krabičku“, jak jsme ji začali nazývat, netvářil. ,,Tu se mnou teda nevyužiješ, pěkně si ji schovej, kdybys někdy měla jinýho“, říkával mi. Teď mi hračky z ní strká pod nos alespoň dvakrát týdně, že kolikrát valím oči, kde ji zase vyštrachal. Tím mi zboural iluze o všech sexuálních symbolech žen, takže teď bych po nějakým Cloonym, Pittovi nebo Cruisovi ani nevzdychla… Po těchto třech asi ne, ale máme tu jiného adepta. Klusíčka.
Ano, je plno Hollywoodských hvězd, chlapeckých kapel, zpěváků, herců,sportovců, po kterých šílí celý svět, ale já jsem byla vždycky trochu jiná, mým idolem se stal zpěvák, z českých luhů a hájů. Zřejmě taky proto, že je i on jiný, než většina lidí.
Samozřejmě jsem svůj nový objev nechtěla Klusíčkem znepokojovat, vždyť ten si žije svůj život, s nádhernou ženou a dítkem, takže jsem svého vyvoleného, teď tím myslím toho, kdo se mnou začal sdílet lože a život, ani nezatěžovala informacemi o něm. Jenže jsem zřejmě nebyla tak nenápadná a on si začal všímat detailů, které napovídali tomu, že možná nebude můj jediný vysněný muž.
Ze začátku našeho vztahu mi hojně zvonil telefon, kdy mě uháněl můj bývalý přítel. A čí písničku myslíte, že mám na vyzvánění?
,, Kdo to zpívá?“ dotázal se mě jednou takhle v posteli.
,, Klusíček“, odvětila jsem a blaženým výrazem ve tváři,,znáš ho?“ Možná jsem neměla dávat doplňující otázky, aby se necítil odsunutý jiným chlapem na druhou kolej, ale zdálo se mi, že nic nepostřehl.
Proto jsem byla ochotna zajít nenápadně dál a vložila do přehrávače jeho nové CD. Některé písničky se mu líbily, pobrukoval si je, takže jsem se rozhodla přejít na trochu těžší kalibr.
,,A nějakej nohejbal máš příští týden?“
,,Asi ne.“
,,A něco jinýho máš?“ Když mě ubezpečil, že i s jeho stopadesáti tisíci aktivitami, příští víkend nic nemá, sedla jsem k počítači a objednala vstupenky na festival Rozmarné léto, kde hraje kdo jiný než…Klusíček.


Tak tu stojíme, nedaleko od pódia a já ho táhnu ještě blíž. Oči na stopkách, abych postřehla každý detail mého idola. Jak surikata vyhlížím na špičkách Klusíčka. V tom vyběhne ze zákulisí a já se otočím na Toníka. Stojí tam jak pecka, ruce zkřížené na prsou a v hlavě se mu zcela jistě honí, jak moc mě musí milovat, když tu stojí se mnou, v davu ječících fanynek a nevychovaných dětí, které se prodírají davem. Určitě mu bohatě stačilo, že celou cestu v autě zněla jeho cédéčka, asi nepochopil, že to bylo z moji dobré vůle, aby se naučil písničky a mohl zpívat společně se všemi.
Nepomohlo ani to, že jsem se ho před začátkem snažila trochu opít rumem s coca colou. Dokonce ani strkání do něj, ať se alespoň trochu pohupuje a není tam za exota, nepomohlo. Dál tam stojí a pokaždý, když se na něj podívám, jak to s ním vypadá, vyloudí křečovitý úsměv, zvedne oči k nebi…v těch lepších případech…v těch horších se na něj podívám a on SPÍ NA KLUSÍČKOVI! Oči zavřený, stojí jak sloup. Alespoň se nemusí stydět za moje křepčení o které se rozhodně nenechám ochudit. Zřejmě ho probírá moje pokřikování na Klusíčkovy otázky. Snažím se být potichu a moc do něj nestkrat při svých divokých tanečních kreacích. Jenže potom následuje Mořský koníček. Vy, kdo posloucháte Klusíčka, jistě znáte Mořského koníčka. Je to tanec, dá-li se to tak nazývat, při kterém člověk vypadá, že právě utekl z blázince nebo se dáví kusem rohlíku.
Blesklo mi hlavou, jestli mám risknout to, že jsem si vybudovala nějaké seriózní a snad i inteligentní vzezření a teď ho mám zahodit pro jeden taneček, ale co…jsem na koncertě Klusíčka a navíc…ani moc neumím myslet hlavou, ale srdcem. A srdce chtělo tancovat Mořského koníčka.
,,Tak jdeme na to! Raz dva…“ vyzýval Klusíček své příznivce do mikrofonu a začali jsme řádit a tancovat. Ano, začali. Ne já, Klusíček a zbytek obecenstva. Ani ne já a Toník. Taky ne, já, Toník a zbytek obecenstva. Ale pouze já a Klusíček. Veškerá moje těžce vydobytá vizáž serióznosti byla zahozena.

Zkusila jsem se do něj vcítit. On, takový zarytý odpůrce festivalů, koncertů a akcí, kde se shlukuje víc jak deset lidí, stojí v přeplněném davu, kde jsou zřejmě jen dva chlapi, on a Klusíček, takže je zrovna jeden z těch, na kterého se neupírá veškerá přízeň. A já, liju do něj rum s kolou, jak na nějaký vesnický diskotéce, hulákám a polívám si tričko vodou, abych upoutala pozornost toho, kdož stojí na pódiu, nutím ho zpívat a tancovat…takže už se mi v hlavě začínají rodit výmluvy, čím bych ospravedlnila svoje chování…
Víš, někdo mi dal něco do pití, já tohle obvykle nedělám….nebo…tvůj kamarád mi řekl, že miluješ Kluse, tak jsem ti tím chtěla udělat radost, já ho osobně moc nemusím…vsadila jsem se se svoji kamarádkou, že upoutám jeho pozornost, tak jsem se snažila, aby se to podařilo….to víš, o deset tisíc jsme se vsadily, tak jsem se snažila…

Jak myslíte, že to asi dopadlo…jsem zas sama. Hned jak skončil koncert, naskočil do auta a už jsem ho nikdy neviděla. Tedy, tenhle konec jsem čekala. Dopadlo to jinak.

,,Lásko, máš něco na příští víkend?“ , zajímá se Toník po SMSce.
Sice se trochu bojím, co zas vymyslí, ale pravdivě odpovídám, že nic nemám. Hlavou mi probleskne, že mě zřejmě bude chtít vytáhnout na nohejbal, jelikož se říká…oko za oko, zub za zub…
,,Tak už máš“, odvětí a já hořím zvědavostí
Nasedáme do auta, jako obvykle mě vyhání od volantu, že bude řídit on i když v téhle činnosti trochu pokulhává. Zapne rádio, vloží cédéčko a potom už se po cestě line jeho halekání: ,,Ne, ne, ne, ne neeeeee“. Nebojte, nic se nestalo. Je to pouze refrén jedné Klusíčkovi písničky. Čtete správně…ON zapne rádio, pustí cédéčko a haleká…
Potom mi prozradí cíl naší cesty: ,,Ále, jsem si říkal, že bychom mohli zajet do Třeboně, jsem se tam chtěl vždycky podívat. Je tam myslím i nějaký festival a asi tam hraje Klus, tak jsem se na něj chtěl podívat, se mi to docela líbilo minule.“

Takže nejen, že můj opravdový idol, měl všechno, nad čím my, ženský slintáme, přibylo k tomu navíc to, že má rád mého imaginárního idola, takže kdyby to šlo, tak ho mám ještě radši.

Stojíme v davu pištících fanynek, jedna piští ale o něco víc…když se ale pozorně podívám…je nějaká malá, krátce střižený, nedbale nagelovaný vlasy, džíny z Reserved a svaly obepíná upnuté tričko…vždyť je to Toník…Pěkně se nám to otočilo. Po jeho boku, sleduji taneční kreace a koulím očima. Když přijde na řadu Mořský koníček, nedělá ho Klusíček, dav a Toník…ani dav a Klusíček…jen Klusíček a Toníček…Možná trochu paradoxně mi na mysl přijde písnička od Nightwork, Globální oteplování.