Noční motýl

Dnes v noci jsi byl mou noční můrou.

Vplížil ses mi do snů,

tiše a lstivě,

tak jak si se plížíval k mým netušícím zádům.

A voněl jako dřív, když jsi mě držel v objetí. 

Usmál ses

a všechno odpustil.

I když jen za tvou náruč jsem dala na sto díků.

Na malou chvíli, jak to ve snech bývá, 

bylo vše krásný jako dřív.

Svět se zase točil, tak nějak nakřivo.

Jenže já věděla, 

že se mi zdáš.

A než ses vytratil

s ranním sluncem,

ještě jsem spatřila tvůj škodolibý úsměv.

Snad tohle mučení znamená, že ani ty nemůžeš zapomenout.

Stejně.

Nechoď mi už do snů, 

neruš můj spánek

svými motýlími křídly.

Přijď k mým dveřím.

Odpusť.

A nebo mlč navěky...