life is a strange I

Byl krásný, leč mrazivý večer.
Sníh pokrýval celé zličské údolí a dvě děti, líně se táhnoucí do nevelkého kopce, si to mířily domů.
Byli rozdováděné z odpoledního sánkování a natěšené na horké kakao.
Maminka jim uvařila určitě výbornou večeři a kousek buchty by se taky určitě našel.
Jejich dům stál na kopečku, měl tvar písmene L s velkou stodolou, v níž přespávali králíčci.
Naproti jim běžela žolinka, ta nejkrásnější a nejúchvatněší psí slečna, teď už spíše dáma, co kdy žila.
Pejsek , který byl dětem po kolena, s krásnou a huňatou černobílou srstí, kolem nich poskakovala jako smyslu zbavená.
Vrtěla ocasem a čumák tiskla k dětským schladlím rukám.
,, Myslíš že se mamka s tátou zase pohádali? ,, Ptala se ustaraně Helenka zatímco drbala Žolinku za uchem.
Byl to nadmíru inteligentní pes, byl s nima už od narození, taková jejich druhá maminka.
Těšila je když jim bylo špatně, hrála si s nima když jim někdo skazil náladu, byla jediná kdo pozorně naslouchal jejich dětským rozumům.
Ano , jejich maminka je samozřejmě milovala, byli pro ní všechno, dokázala by pro ně zničit hory kdyby musela, ale v poslední době byla jiná, i táta se změnil.
Obě děti měli velice hluboký pocit, že se něco mění.
,, Snad ne ,, Odpověděl Sebastian, helence však bylo jasné , že situace u nich doma je velice na tenkém ledě.
Helenka uchopila sáňky obouma rukama a svižnějším krokem vyrazila k domu.
Sebastian se sní snažil držet krok ale jeho kratší nohy mu nedovolili tak rozsáhlé skoky.
Helenka se však zastavila na dvorku před domem.
Sebastian k ní došel, začal hladit Žolinku a zeptal se.
,, Děje se něco? ,,
A skutečně dělo, z domu se ozvala hlasitá rána tříštícího se skla a zuřivý řev rodičů, zase se hádali.
Helenka zahodila sáňky a utíkala ke dveřím.
Sebastian ji následoval a oba potichu vlezli do domu, bylo to slyšet zřetelněji, rodiče se divoce hádali a nustále rozbíjení nečeho se neslo jako zlověstný stín celým domem.
S Helenkou se pomalu plížili po chodbě, na jejímž konci po obou stránách byli dveře, jedny ty nalevo, vedli do ložnice, ty druhé do býváku.
Teď tam však nebyli žádné dveře, jen průchod.
Oba nahlédli do pokoje a ze scenérie, která se jim vyskytla před očima jim zamrazilo.
Vylomené dveře a rozdrápaná podlaha byli dostatečným důkazem, vážnosti situace.
Táta stál na jedné straně obýváku a mamka na druhé, křesla byla rozhozená po pokoji a obrácená vzhůru nohama, okno bylo vysklené a televize se válela obrazovkou na zemi.
dětem zatrnulo.
Rodiče na sebe zuřivě hulákali, aniž by si všimli přítomnosti svých potomků.
,, Nikdy ses nedokázal postarat a nikdy taky nedokážeš, myslíš totiž jenom na sebe! na nic jinýho! ,, Křičela maminka, Sebastian jí nikdy takhle neviděl, takhle ztrápenou, takhle moc zničenou.
Hlas ji přeskakoval a z jejich modrých očí se jí valili slzy jako vodopád.
,, Zvládnu to líp jak ty Heleno! ,, Odsekl prudce táta.
Maminka se k němu zuřivě přiblížila ale v poslední chvíli se zastavila.
,, Jak tohle můžeš říct! to já přestavěla celej ten dům, to já malovala tyhle stěny zatímco ty si šukal tu kurvu ve Skalici! ... ,,
,, Neříkej ji kurva, tobě taky nikdo nenadává ,,
Máma se v tu chvíli napřáhla a vlepila tátovy ohromnou facku až mu zrudnula celá tvář.
Táta už se chystal jí facku oplatit, ostatně se určitě poprali už před tím, v tu chvíli do hádky skočila Helenka.
,, Tati né! ,, Volala ubrečenýma očima.
Sebastian se krčil u dveří a hrdinsky si otřel slzy.
Rychle se rozeběhl k mamce a obejmul její nohu.
,, Nešahej na ni ,, Volal a zuřivě plakal.
Mamka si vzala Sebastiana do náruče a Helenku za ruku, odvedla je ke dveřím ven, nevšímajíc si Martinovýho egoistického ,, Já ještě neskončil ,,
Dala oboum dětem pusu, poslala je ven a zvedla k uchu telefon. ,, Zdeno, promiň , promiň že otravuju ale nemohla by sis přijet pro děti,, Téměř se zajíkala slzami.
,, To je to co chceš aby nás děti viděli takhle?!,, Volal stále Martin, připadajíc si jako frajer.
Mamka čekala jen na jednoduché ano, jež se jí ozvalo v telefonu a típla jej.
Rychlími kroky překonala vzdálenost mezi nimi a s vervou na něj začala ječet.
,, Já?! já?! já ti dala úplně všechno Martine! všechno! svůj život, svoje peníze , svoje srdce, a co tys udělal? v den kdy jsem rodila Helenku ty si šukal s Andreou! ,,
,, Což ti toho moje rodina nedala málo,, křičel a rozhodil rukama do vzduchu, to přišlo Heleně nejvíc ubohé, věděla co tím myslí.
Martinova babička, jim zaplatila dům, přidala na rekonstrukci, ale jeho rodiče nehly ani prstem, ani jednou jim nebyli na baráku pomoct, ani jednou se jim sami neozvaly v nabízené pomoci.
,, Tvoje rodina?! sám víš že tvoje máma stojí za velkou píču s tím jejím škudlením prachů, doprdele! moje máma nám hlídala týden co týden děti, miloš se zdenou nám pomáli na baráku,,
Martin jí chytil za vlasy, přičemž hlasytě zaječela.
Dala mu pěstí do žaludku a odskočila, měla toho dost.

Sebastian s Helenkou se usadili na lavičku, kterou měli na dvorku pod oknem, a ve vzájemném objetí se utěšovali, slyšeli i přes zavřená okna ty hnusné nadávky.
Žolinka k nim přiběhlam, vykočila na lavičku a svjí chundelatou hlavu položila na Sebastianův klín.
Nechápal to, přece mamka tátovy pekla, vařila takové dobroty, každé ráno všem třem dávala pusu na rozloučenou.
Viděl je kolikrát šťastné, jak spolu tančili uprostřed obýváku, nb když se celá rodina koukala na Superstar, táta s Heluškou fandili jedné finalistce a maminka se Sebastienem
té druhé.
Pa zaslechli hlasitý mamčin výkřik a oba cukli hlavou , Sebastian položil hlavu do srsti svého psa a plakal.
Nechal slzy stékat, jako utěšující balzám na duši.
Helenka se zvedla z lavičky a pomalými krůčky se vydala zpět ke dveřím.
Sebastian to nectěl znovu vidět, zůstal na lavičce obíjmajíc svého psíka.
Příjezdovou cestou do kopce, se řítilo auto.
Sebastian zvedl hlavu a poznal že je to teta Zdenička. Posunul žolinku stranou a rozeběhl se otevřené náruče své tety.
Zabořil hlavu do její bundy a plakal, cítil úlevu, strašně rád tetu viděl.
Strýček Miloš utíkal ke dveřím, kterými dovnitř vkouzla Helenka , takže byli otevřené.
Heluš stála skrčená za u dveří do obýváku a rukama si zakrývala uši.
Helena s Martinem se divoce hádali v kuchyni.
Když Miloš uviděl tu spoušť, spadla mu čelist.
Bylo to strašné, vždycky je dva viděl usměvavé a šťastné a teď , v zuřivé bitce jako mezi dvouma opilcema.
Šel z toho nezkutečný mráz po zádech, bylo to otřesné.
Rychle poslal Helenku ven a vtrhl mezi ně.
,, Panebože uklidně te se! doprdele ty děti na to koukaj! seberte se kurva lidi! ,, Hulákal na ně.
Oba ztichli rozhlédli se kolem sebe, jakoby si až těď uvědomili co způsobili.

Po víkendu stráveném u tety, se děti vrátili domů, mamka měla narozeniny.
Táta přes noc zabednil okno, uklidil celý obývák , byl v podstaťe stejný krom pár ulomených rohů
a obývací stěny bez televize.
Helena byla ještě v práci a Sebastian s malou Helenkou se rozhodli že mamce udělají hezké přivítání.
Vyrobili transparent, jenž pověsily na dveře, nafoukly balonky a rozvěsily je po obýváku,
Popravdě z toho měli radost, a opět jim přišlo , že je všechno v pořádku, alespoň v to doufali.
Děti připravily občerstvení na stolek u gauče, slané tyčky, křupky, a kupovanou bábovku .
Helenka si než přijede mamka zalezla do pokoje a Sebastian zůstall netrpělivě čekat na gauči.
Už bylo po páté, to se maminka obvykle vracela.
Jenže pořád nic.
Sebastian to nevydržel a utíkal k oknu aby se podíval, zdali náhodou už nejde, ale nešla.
Za okny padal lehce sníh a snášel se na zem jak lehká pírka.
Ale po mamince ani stopy.
Sebastian vzdychl, strčil si do pusy pět tyček a utíkal za Helenkou, která seděla na posteli a četla si Harryho Pottera
,, Mamka ještě nejede ,, Prohlásil smutně Sebastian a usadil se na židli.
Helenka hodila okem na hodiny a frajersky prohlásila ,, Je půl čtvrté ,,

Asi za hodinu a půl, zaslechli ve dveřích rachotit klíče a i státou se sešli na chodbě.
Mamka vlezla dovnitř, byla lehce leč podivným způsobem zkroucená, pomalu si začala
zouvat boty, přičemž se jednou rukou opírala o zeď.
Sebastian neváhal utíkal mamince naproti.
Byla vcelku upocená, tvář měla strhanou a oči se jí přivíraly.
,, Ahoj miláčku, jsem moc unavená půjdu si lehnou.. ,,
Vytrousila, za každým jejím slovem následovalo popotáhnutí.
Asi je nemocná, napadlo Sebastiana.
Táta hleděl na mamku hrozně zamračeně, jakoby provedla něco moc špatného.
Sebastian to vůbec nechápal, byla přece v práci, to táta musel pochopit.
Jakmile si Helena všimla transparentu a balonků, zkřivila ústa do nepřirozeného úsměvu.
Lehce se zamotávala , evidentně jí nebylo vůbec dobře.
,, Mamka by si asi měla jít lehnout,, Řekl hrdě Sebastian.¨
,, To určitě jo, ale běžte na chvilku do pokoje ,, nakázal jim táta.
Obě děti se zavřeli v pokoji a ušima se přitiskly na dveře.
Zase se hádali.
,, Jak sem můžeš přijít takhle? před svoje děti! ,, Rozčiloval se táta.
,, Ty mi něco řikej o chování před našima dětma, stejně za to všechno můžeš ty ,,
Děti zaslechli další zvuk, tříštění.
Mamka nejspíš hodila tou miskou z křupkami.
,, Já se ti tady na to můžu vysrat! .. Prohlásil Martin chystajíc se odejít.
V tu chvíli to Sebastian už nevydržel a otevřel dveře.
To co však zahlédl v něm vyvolalo beznaděj, nepochopení , tohle si už nikdy v životě nevysvětlil.
Mamka popadla kravatu, přehozenou přes opěradlo křesla, přetáhla ji Martinovi přes hlavu a začala ho škrtit.
Malá Helenka vypukla v hysterický řev.
Rozeběhla se k mamce a tahala jí za šaty.
Sebastian pouze stál na chodbě a vyděšeně koukal.
Měl ze své mamky takový strach jako nikdy, to co měla v očích nebyl ten láskyplnej výraz co znal.
Mamka taťku pustila, zahodila kravatu na zem a utíkala pryč z domu.
Toho večera se již nevrátila....

Sebastian vyfoukl poslední šluk z cigarety a nedopalek tipl o betonový schod.
Od zvleklého rozvodu jeho rodičů uteklo téměř osm let.
Hodně věcí se změnilo.
Sebastian teď žije s otcem a jeho nevlastní matkou, s níž se jejich vztah nedá nazvat harmonický.
jeho počet sourozenců vzrostl z jednoho na pět.
O mámě, už dva roky neslyšel nic, naposled se o ní doslech od babičky, že prý už po šesté nastupovala na detox s alkoholem.
Což byl ohromný milník jeho otce, ano byla pravda že měl po mamce sklony k závislostem.
Ale prožil si toho natolik, že skutečně věděl jaká rizika drogy můžou přinést.
Proč ho ksakru nenechali v klidu pokuřovat jointy , stálé předsudky celé společnosti a především kvůli matce, dělali doma ohromné halo.
Nechoval se teď jako na základce, kvůli nesrovnalostem doma, které většinou pramenili z macešiny hlavy, to bylo občas velice ale velice krušné.
Dospělo to i k tahanicím se sociálkou kvůli alkoholu a drogám, soudům, a velkým rozepřím v rodině.
Co měl 12 letej kluk, který byl doma za každou maličkost v podstatě šikanovaný, neustálé narážky na jeho rozdílné zábavy či odchylky v povaze jej doháněli k šílenství.
Největší problém byl a stále je, že jeho tec se raději pohádal s ním než s macechou.
Tím započaly zdlouhavé a neutuchající hádky.
Dřív brečel doma v pokoji, nedokázal se vyrovnat s nepochopení jeho osobnosti.
Rodiče jej nebrali takového jakej byl, ale jeho kamarádi ano.
Sebastian vstal, strčil si ruce do kapes a pomalu opustil park...