Něco a nic!

Zase je to tady... Zase zažívám ty pocity smutku a zoufalství, ty pocity, kdy někdo zemře a nevíte co s tím... Není to tak dlouho, co jsem stála na parapetu a volala do tmy PROČ? Dnes opět propadám skepsi a zlosti, že nevím, jak pomoci. Ona mi pomoci dokázala, ale já ji podpořit nezvládnu. Všechno se mi vrací, všechno mě svírá a mám prázdnou hlavu. Mnozí z vás si asi říkají, jaký jsem slaboch, že nevydržím takovou součást koloběhu života, jako smrt bezpochyby je.
Odešla... mladá, veselá a plná života. Bůh si ji povolal k sobě a mě nezbývá nic jiného, než v ruce svírat křížek, který mi dala k narozeninám, a doufat, že se jednou zase potkáme...

Střih!

Je skoro dvaadvacet hodin a já utěšuji kamarádku, které zemřela sestřenice. Utěšuju ji a najednou mi dochází slova a sama nevím, co říct...
Bosé nohy dělají stopy ve sněhu a ve skrytu duše doufám, že mě při téhle mrazivé procházce něco napadne... Něco spásného možná, něco uklidňující, zkrátka něco!
Prožili jsme toho hodně a už nemůže víc...
Něco! sbírám svoje srdce z dlažby chodníku, padám do bílého studeného sněhu, cítím, jak mi chlad proniká do těla, zpomaluje mi tep, srdce se snaží bít na poplach, krev pomalu přestává proudit a mě se pod víčky promítá celý ten film... Náš film!

Střih!

Píp, kap, píp, kap, píp... pípání přístroje na JIP... kapačka odkapává moje poslední zbytky života, odečítá poslední vteřiny na tomhle světě, protože proč žít, když?

Žijte každý den naplno a nezapomínejte svým blízkým říct, co pro vás znamenají. Já to chtěla ještě tolikrát říct, ale teď už jen...