Elektricka kuze

Vim, ze si Te to najde. Jsi vzdycky na druhe strane. Pro vsechny fetacky nadeje. Jsi vzdycky na druhe strane. Cela ta tva ruzolica pravda ve tvem srdci. Epistemologicka data a nemyslitelni hrdinove. Oci prispendlene za zrcadlovy acidovy bad tripy. Telesa ktere nikdo necte. Entity vtelene do ja individuality jenom napul. Pameti cloveka ztizeneho pulnocnimi halucinacemi. A presto jsi tady. Preklapis se. Ty v ja. Jako atribut ctenare. Je cas zacit znovu pulzovat. Je cas zacit znovu hyrit plochy pred ocima. Nase mysl neni jen dada vesmir na druhou psany v odmocnine datacodu. Jako polovodicova karma digitalniho veku. Mycelinove prurvy viditelneho pokoje. Jevistni elevace mrtvych hrdinu porozenych svitkem legendarniho kortexu. Neni tu nic. Ani inkarnovane maso postav ani hry napsane lro potechu temne rozkose ani tve rozdrolene cipecky srdce. Diody misto prefrontalnich laloki. Priodena dopaminovana pornografie splyvajici ve dvoudimenzionalnim objektu. Trirozmerne vakuum mezi touto vterinou ziti a rozeni a umirani. Avantagardni filosofie rodici myslenky do posmrtneho remesla. Slabost odkojena na univerzalnim porozumeni latentni lasce. Kdyby nezustala skryta ta hruza z konecnosti. Kdo vlastne jsi? Zalezi na tom? Zalezi na tom jestli se podari zjemnit tve rpuno? Necti mne dal, tva vznesenost se stretne s introspekci a tva roboticka horecka zahyne jako tva mysl pojidajici tisice tvari na hostine malych forem ektoplazmy. Jdete domu pozustali, karneval slova skoncil, karneval zivota zacina. Najdete si domov. Zavrete oci. Jeste naposledy. Uvarte sve sny k veceri. Sny o spisovateli co zpronoveril genialitu lidu. Co zaprodal dusi nespocetnym masam na ochozu sedme dimenze. Co demokratizoval krakena dekadence. Co prekonal plan sveho umirani. Co skonal a kryonizoval tvuj penis. Zachoval rodove maso vulvy ctizadostive partizanky krvalecne lodi. Drive doutnajici pochoden milosrdenstvi chcipa v parlajich staji a malichernych sracek. Kam se podela tva zlovolnost vizionarky lautreamonte? Horecka stoupa a ohorele maso nahych infantek se odlucuje od zapachu co stoupa k nebi na nebesky slam. K mori horejsich krus vyznani prstu useknutych neznamym terorem sofistikovane klece mladi. Psala o tom ze vstupuji do tveho veku. Zemru snad? Budu zit vecne. Vnitrni rozpor a individialita, konejsive vedomi mysli ve stroji a efemerni klauni na konci casu. Rozbroje a hreby jez byly drive strmymi klicenimi. Co se stalo s onim dopisem. Zachvacuje mne silenstvi. Rozbijte skutecnost. Pustete sem smilne samaritany at vydrancuji jeji nejdrazsi pleme! Uklidnete se Lotharde, vzdyt ani neumite napsat par uvozovek. Jdete k certu jste doterny jako jedna z tech artaudovskych trisek-myslenek. Jako reziser budete stejne delat jen to co za vas duch nakopiruje do matrice budoucnosti. Zklidnete zajem na ponoru do jine mysli. Vsichni by chteli videt vsemi ale hnusite se mi jen to co myslite uchem-prdeli. Ne. Nectete dal nebudu li dale psat. Oslovte mbe a vratte se na rekurzivni zacatek. Jste jako autodeskriptivni metatrip-poslete fotku ukrizovaneho kulisaka a pak se vratte do nocleharny bohu. Az sem pachnou vase sny chatro zvecnelych nepokoju. Ztracena havet. Perletovi cervi a vracejici se dlouhoubohe hylemorficke magma vulkanicke plazmatoidy. Chcipnou vsechny vase plazmatoidy. Opust budoucnost artificielni aeternante!