2227

Prázdno.

 

 

Dívám se sama sobě do očí tak dlouho, až nevím, která z nás je vlastně skutečná. Je to zvláštní pocit. Vidět se tak, jak mě vidí ostatní.

 

 

Mám na hrudníku celý svět a nedokážu se ani pohnout. A stejně to dělám zase. Znova a znova.

 

 

Přebírám zodpovědnost. Za všechno a za všechny.

 

 

Počítám každý nádech. Stojím u tvé postele a bojím se, že jednou vynechá.

 

 

Jedna. Dva. Dva. Jedna. Výdech. Nádech. Výdech.

 

 

Hučí mi v uších.

 

 

Pořád čekám, že ta druhá mrkne. Nedokážu se odtrhnout.

 

 

Chci být strašně sprostá. Vymlátit si mozek z hlavy.

 

 

Taky chci, abys to řekl. Ještě aspoň jednou. Já se o tebe postarám. Mám to tam.

 

 

Někde.

 

 

Vzadu.

 

 

Láska k sobě, láska k ostatním. Láska, láska, láska.

 

 

Pomoc.

 

 

Beznaděj.

 

 

Neměla bys.

 

 

Co o tom sakra víte.

 

 

 

Prázdno.

 

 

 

Jedna. Dva. 

 

 

 

Dva.

 

 

 

Jedna.