modlitba za (s)vědomí

Horizonty.

 

 

V odrazech skel jako by nekončily. Bloudím prsty ve vzduchu a představuju si.

 

 

Už víc žiju tam než tady.

 

 

Překroč světlo, najdeš tmu. Někde. Někdy. Možná.

 

 

Nemám tě, ale chci ti patřit. Schoulit se ti do náruče a zapomenout všechno, co se stalo. Přepsat dějiny. Jen pro nás dva.

 

 

Chci všechna tvoje slova na těle, tvoji bolest i strach. Jsem tu už jen kvůli tobě.

 

 

Víš?

 

 

Spolu jsme začali. A jednou i skončíme.

 

 

V mém pokoji je noc. Necítím se tu doma. Je to jen další místo k přespání. Přestupní stanice uprostřed ničeho.

 

 

Ale ta vůně. Je plná tebe. A večerů na balkóně pod hvězdami. Sedá na mě, když nemůžu spát.

 

 

Když je mi ráno zle a nevím ani, kdo jsem.

 

 

Je pořád s námi. Oběma.

 

 

Svět je prostor uvnitř mý hlavy.

 

 

A čísla jak opratě.

 

 

Klesají.