548

548

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=NvryolGa19A

Někdy mám takovou chuť vracet se v čase. Do doby, kdy jsem nebyla nic víc, než malá cizinka uprostřed velké Paříže. Do doby, kdy stačilo říct „Un petit café, s´il vous plaît“ a všechno bylo tak strašně v pořádku.

 

 

Duší jsem stále ona, ta bezstarostná holka, kterou jsem nikdy vlastně pořádně nebyla. Ale jsem to já, někde pod všemi vrstvami toho, co se na mě za ta léta nakupilo.

 

 

Dívám se tunelem ze stromů a snažím se odhadnout, co čeká na konci. Za ta léta jsem se naučila nemít strach z věcí, které na první pohled nevidím. Ani z neznámých míst, z míst, ze kterých bych strach mít měla.

 

 

Když zavřu oči, toulám se zase na polích v Provence a do nosu čas od času odněkud přilétne ostrý alpský vzduch. Kdybych se tehdy mohla potkat, nevím, co bych si vlastně řekla. Co bych si vzkázala. Jak to všechno udělat, abych neskončila nakonec takhle.

 

 

Uzavřela bych všechny dohody, podepsala všechny smlouvy a úmluvy, jen kdybych mohla aspoň minimálně ovlivnit chod událostí. Zasáhnout v tu pravou chvíli a přetočit to celé tak, abychom z toho nakonec vyvázli a byli jsme to stále ještě my.

 

 

Občas pochybuju sama o sobě. Nevím, jak dlouho ještě vydržím v takové podobě, v jaké teď jsem. Slíbila jsem tolik věcí a snažím se je dodržet, ale někdy je to všechno k zešílení.

 

 

Potom pokládám otázky. Tolik otázek, všechny, které se mi rojí v hlavě. A odpovědi stále nejsou. Volám do ticha a ozývá se zase jen ticho. Někdy prosím za všechny své modřiny a slibuji nesplnitelné. Jen proto, abych pak druhý den našla další, na místě, kde ještě žádná nebyla.

 

 

Možná bych tomu dítěti, kterým jsem tehdy ještě byla, ač jsem si myslela, že ne, nakonec neřekla nic. Jen bych ho mlčky pozorovala a přála si, aby se to nakonec semlelo všechno jinak.

 

 

Jsou situace a bolesti, které jdou přečkat. Po určitou dobu. A pak jsou ty, které se vám vryjí pod kůži a stanou se tak silnou součástí vašeho života, že vůbec netušíte, co se stane, když jednoho dne prostě zmizí.

 

 

Jestli jste ještě vůbec schopní zařadit se. Někam.

 

 

 

Kamkoli.

 

 

Autor odnikud, 17.07.2017
Přečteno 365x
Tipy 10
Poslední tipující: bogen, Nikita44, Philogyny1, Jort, Pamína
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

taky se mi všude vysypaly černé modřiny, ty opravdické, a ta poslední ve slabinách...

17.07.2017 19:12:25 | Philogyny1

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel