I do

Je pryč.

Večery s hlavou pod dekou pevně semknutá víčka a promáčené polštáře. Noční jízda na bruslích. Sama uprostřed lesa, šílenou rychlostí, bez pudu sebezáchovy. Bez víry v život.

Magdiny oči a rozklepané prsty, když si brala druhé sluchátko. A nápisy všude po lavicích. Vyryté do kůže. Budete za ně trpět.

Trpěly jsme.

Ale stálo to za to.

Stálo to za to.

A v tom novém životě stále místo. Pro ně. Pro něj. Tak nahlas, aby přehlušili všechno kolem. Křičím a pláču s nimi.

A trhá mě to na kusy.

Zase nemám slova. Nejsou a nebudou.

Crawling in my skin.

Napořád.