pro*

pro*

Anotace: bez adresy https://www.youtube.com/watch?v=snkHzTOtEYY

Od té doby, co jsi pryč, se tu necítím doma. Je to zvláštní, vlastně jsi mě nikdy nedoprovázel. Nejezdil se mnou po eskalátorech v metru, neprodíral se davy lidí na vánočních trzích, ani neprobíhal tím lesem kousek za mým oknem. Nic z toho se nestalo a přece jsem tehdy cítila, že sem patřím. Cítila jsem tvoji přítomnost v každém kousku toho města a asi i proto jsem v něm od prvního dne byla doma.

 

 

Teď je cizí. Když tisknu nos ke studenému sklu nočního autobusu a projíždím místy, kde jsem byla už tolikrát, přijdu si nepatřičně. Jako bych už nebyla toho všeho součástí.

 

 

Včera mi bylo zase špatně. Jela jsem z jedné konečné na druhou a nebyla si ani trochu jistá, jestli budu schopná vystoupit. Když jsem na chvilku zavřela oči, přišlo mi, jako by se svět kolem mě rozpadal a já balancovala na posledním vratkém kousku země pod nohama. Musela jsem se přichytit okraje sedačky, abych se neskácela dolů.

 

 

Vůbec nevím, co teď bude. Strašně bych si přála to nějakým způsobem ze sebe vypsat. Ale slova nefungují tak, jak bych potřebovala. Nic nefunguje tak, jak bych potřebovala. Nejhorší ze všeho je ta neuzavřenost a zmatek, který po tobě ve mně zůstal. Ten se nedá vypsat ani spolknout a někam zatlačit. Je se mnou pořád.

 

 

A brání mi v tom začít cokoli jiného. Zůstala jsem na místě a nemůžu se hnout ani na krok. Jsi všude, v každém slově, tónu, v každém pohybu, který udělám.

 

 

Ano, vůbec nevím, co teď bude.

 

 

Mám hrozný strach.

 

 

Z města, kam nepatřím.

 

 

Z lidí a jejich otázek.

 

 

Ze života.

 


Ze života.



Autor odnikud, 14.01.2018
Přečteno 596x
Tipy 24
Poslední tipující: Pamína, enigman, jitoush, bogen, Jort, Anděl, zdenka, Amonasr, Malá mořská víla, Philogyny1, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...?

23.01.2018 19:00:11 | Loveless

líbí

jsi součástí...pro začátek...

17.01.2018 13:13:04 | enigman

líbí

Dostalo se mi pod kůži. a hudba? do srdce. *ST

15.01.2018 08:41:26 | Anděl

líbí

Ouu ouuu, vím co to je připoutanost a strach...
Cesta by mohla vést přes knihu Miguela Ruize Mistrem sám sobě :) krásné sebestudium ;)

14.01.2018 17:19:57 | Malá mořská víla

líbí

Vím, že to nejde srovnat, ale už bezmála patnáct let jezdíme na jedno místo, do Bad Hofgasteinu. Je to můj druhý domov. Chtěla jsem tam jít bydlet. Ale když jsem se zamyslela a uvědomila si, že bych tam možná jednou byla bez našich přátel, (jsou starší, je to jen myšlenka), tak jsem najednou věděla, že bez nich bych tam nemohla žít. Bylo mi mi smutno. Chyběli by. Už by to nikdy nebylo ono. Ale stejně, zatím je tam krásně. A moc se na ně těším. Všichni jsme smrtelní, to je život.

14.01.2018 16:04:53 | Philogyny1

líbí

Souhlasím s Frráčkem...,i já cítila při čtení chlad na nose...

14.01.2018 15:54:39 | Dreamy

líbí

až si uvědomíš, že se přece NEPOTŘEBUJEŠ BÁT, STRACH A ÚZKOST ZE SAMOTY TĚ OPUSTÍ......a konečně se s lehkostí a graciezností vrozené Tvému dívčímu naturelu DOKÁŽEŠ S ÚLEVOU připoVZNÉSTI*****to Ti přeju***ST* :-D*
jinak Tvé záznamy úzkosti s připoutanosti a zár. tíživé samoty jsou bezesporu obdivuhodně autentické****:-d st*

14.01.2018 15:37:04 | Frr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel