Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=uMkxWKlgr3Y
Na Mie mám ráda všechno. Nejvíc asi její malá prsa, tyčící se pod jemným tričkem na ramínka. Přitahují oči jako magnet. Vím, že to ví. Ráda sleduje a počítá všechny ty pohledy.
Řekla jsem jí všechno. O mně, o M. a pak jsem se rozplakala jako kotě. Objala mě svýma tenkýma rukama a houpala na těle tak dlouho, dokud jsme obě neztratily pojem o tom, kde končí a začíná ta druhá.
Bylo to vínem a taky těmi stavy. Jsme stejné, vím, že když se na ní dívám, dívám se do zrcadla. I tak teď každý večer netrpělivě čekám, kdy přijde. Odměřuju její tělo přes okraj skleničky.
Proti ní je veškeré víno světa plytká tekutina bez chuti a zápachu.
Vždycky si přitom vzpomenu na tátu, na jeho zachmuřenou tvář a káravý pohled. Nikdy nemusel nic říkat. Jako všichni muži v mém životě. Díky němu umím číst výrazy líp, než kdokoli jiný. Když se mnou rok nepromluvil, vedla jsem s ním rozhovory uvnitř hlavy, břitké, plné emocí, které ani jeden z nás nikdy neuměl projevit. On mezitím seděl, hlavu obrácenou ven z okna, na tváří ten výraz. Z profilu vypadal jako vytesaný z kamene. Viděla jsem v něm už tehdy toho starého muže v křesle, věčně lamentujícího nad nespravedlivostí světa.
Když jsem to Mie vyprávěla, vysvlékla si tričko a znovu mě přitiskla na hruď jako matka nemocné dítě. Bála jsem se toho doteku, víc než jakéhokoli jiného v mém životě. Ale zaplula jsem do něj, jako do hladiny oceánu. Pohltil mě, obklopil a naplnil každý pór mého vyčerpaného těla.
Probudila jsem se na zemi. Mia byla pryč. Stejně tak šedivějící tvář mého otce. Chvíli jsem mlčky seděla, hrubý koberec obtisknutý na kostrči.
Omlouvala jsem se v duchu, že jsem minulý večer nepopřála dobrou noc. Jako každý den po sto šest dní.
Měla jsem chuť vyskočit a přerovnat celý byt, stejně jako když jsem jako malá rovnala do řádku boty a ručníky proto, aby se všechno spravilo.
Táta pak chodil a schválně je rozhazoval. Nemám mu to za zlé.
Byl to jeho způsob výchovy.
kam ztrácejí se lásky......St* :-D*
29.04.2018 22:00:38 | Frr
řekla bych, že se neztrácejí...i když měla bych i jinačí odpověď, co se sem asi nehodí :)
02.05.2018 23:51:44 | odnikud
Jste dvě v jedné... rodiče někdy ani neví, jaké otisky zanechávají na dětech...
29.04.2018 21:21:16 | Philogyny1