11+9
11+9
Anotace: -
Posledních pár dnů se mi to všechno přemítá v hlavě. Jako roztrhaná kniha, z který na mě někdo hází jednotlivá slova. Někdy i věty.
Vím, že se mi ta kniha už nikdy nepovede slepit. Spoustu věcí už si nepamatuju. A nevím, jestli mě to má znepokojovat, nebo jestli to je v pořádku.
Nedokážu přesně říct, jestli si líp pamatuju to ze života, nebo to ze smrti.
A děsí mě, jak velké detaily si pamatuju, nebo si spíš dokážu vybavit. Občas se vynoří a vycení zuby jako odstrčený pes z rohu kotce. Hýčkám si je, ale dávám pozor, aby nekously.
Jsem otevřená rána.
A bolím nahlas.
Jsi otevřená rána.
A bolíš. Nahlas.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Bolest je nést v sobě
duhový střelný prach
a neumět podpálit tu
správnou barvu...
a ráda jsem četla... :)
19.08.2018 11:12:01 | Philogyny1