Pojďme si zahrát na struny.
Noc se zařezává. Škrtí jak provaz z tepláků. Kolem krku. Kolem žaludku. Kolem očí.
Kdo ti zbyde na konci? Až složíš všechno, co jsi do té doby tajil. Kdo ti zbyde, až se opravdu ukážeš?
Jsem tady a ty jsi tam.
Chci domů, ty kundo. Řeklo to bledé děvče a zarylo si pouta o něco hlouběji do kůže. Chci domů.
Tady a ty jsi tam.
Kdo jsme, když se nikdo nedivá?
Když stojíš sám před sebou, co si říkáš? Dokážeš se podívat do očí?
Minulost hoří hluboko uvnitř těla. Někdy jen drobně plápolá, někdy ale vyšlehne hrubým plamenem, jako když přihodíš do ohně noviny nasáklé šťávou z buřta.
Uklidit koupelnu, umýt záchod. Dát nádobí do myčky. Sundat pouta, sundat břišní pás, udržet dítě zavřené.
Struny si pamatují. Prsty hladí. Brnkají.
Ta melodie.
Call it magic.
When I am with you.
Chci domů.
Kundo.