tak schválně

 

Míjíme se jako dvě rovnoběžky. A asi nás to svým divným způsobem uklidňuje. Nikdy to nebude jinak, protože nechceš. Nikdy to nebude jinak, protože nechci. 

 

Tři zápory. Kdyby byly dva, vyruší se, ale tři, tři, to je jiná. Trojka je magická. Lichá. Trojka je plná žárlivosti a zášti. Ale i něčeho nového, zakázaného, lákavého.

 

Voda kape. Kap kap kap. Jsem unavená, klíží se mi oči, a to zdaleka není konec pracovní doby. Soustřeď se, když s tebou mluvím. A nebo taky ne. Máš to dovolený. Co taky s tebou, po těch letech.

 

Minulost přesahuje přítomnost a prolíná do budoucnosti. Co chceš ty a co chci já. Život je moc komplikovanej na to, aby se s ním příliš manipulovalo. Obzvlášť, když se jedná o takové mezky, jako jsme my dva. 

 

Víš, některé kameny jsou základní a některé jen podpůrné. Ty podpůrné se viklají, objevují se a mizí, tak, že si toho vlastně ani nevšimneš. Zato základní, ty jsou pořád tady. Jedno, jestli je zrovna vidíš, nebo ne. Prostě víš, že jsou. 

 

A takhle to asi je.

 

Jseš takovej základní kámen.

 

Ať jsi kde jsi, vždycky nějak vím, že jsi.

 

Jo. 

 

Takhle to asi je.