Výlevy budoucí matky 3

Výlevy budoucí matky

3. 38. týden

          Tak už jen dva týdny do porodu a u nás to bylo pěkně divoké. Můj přítel má dvě dospělé dcery a ta starší, Linda, už má svou 15 měsíců starou dceru Emu. Bydlí v Praze a na část rodiny bydlící na vesnici (tedy na nás) tak trochu zapomíná. Však si to minimálně třikrát týdně vždy vyslechnu od budoucí tchýně, která si stěžuje, že k ní jako k babičce vůbec nepřijede, přitom za druhou babičkou, která bydlí cca do deseti kilometrů od nás, jezdí pořád.

Už se dokonce vyskytly i řeči, že sem Linda nejezdí kvůli tomu, že čekám s jejím tátou dítě já. To chce jistě slyšet každá žena a zvlášť těhotná. Naštěstí jsem tak trochu salámista a spoustu těchto řečí buď dělám, že neslyším, nebo jen zakrčím rameny, anebo to odkývnu. To si přeci musí vyřešit spolu a ne do toho tahat mě. Navíc každý má svou verzi s důvodem, proč se tu přítelova nejstarší dcera moc neukazuje, v některé figuruju já, v jiné otec a v jiné babička a v jiné proto, že je z Prahy a na vesnici jezdit nechce. Ale nyní slíbila, že na státní svátky (Cyrila a Metoděje a Jana Husa) přijede. A že přijede už ve čtvrtek večer. Óh, to bude sláva, to bude babička šťastná, že tu bude mít vnučku i pravnučku (to by třeba mohla uvařit a pozvat je na oběd).

K tomu všemu konečně slíbila má kamarádka Karla, že za mnou přijede. Slibuje to už od té doby, co jsem se k příteli na samotu u lesů a polí nastěhovala, takže něco málo přes rok. Nyní konečně slíbila, že v sobotu dorazí. Ani jedné z návštěv jsme však neřekli, že tu bude i ta druhá, protože by pak ani jedna nepřijela a to by mi babička neodpustila, že kvůli mé kamarádce zase neviděla Emu a Lindu.

Takže čtvrtek se blížil a já začala uklízet celý barák. Rychle jsem prala a žehlila haldy oblečení, které se tu kupily, schovávala menší hromádku ponožek, které mi nejdou spárovat (můžou za to Lichožrouti) a hromádku účtenek, kterou má přítel schovanou pro Babiše a jeho Účtenkovku a kterou mi hromadí na kuchyňském stole. Přemýšlela jsem, co všem těm lidem uvařím a hlavně kolik toho uvařím, protože doteď jsem vařila jen pro dva dospělé. Teď mě čekají dospěláci čtyři a jedno patnáctiměsíční dítě.

          Ve čtvrtek ráno, v den, kdy měla za přítelem nejstarší dcera přijet jsem sotva oči od sebe od lepila, hned vysavač jsem popadla, následně jsem vytírala a uklízela anebo poschovávala drobný nepořádek, který jsem nestihla zlikvidovat předchozí den (moje výdrž už není taková, jako bývala, když jsem nevypadala jako hroch). Do toho lednice zela prázdnotou, takže jsem sepisovala, co se musí nakoupit a seznam jsem poslala příteli. Ten mi odpověděl, že pro mě po práci přijede a pak to společně koupíme, že dcera přijede až druhý den na oběd. Odhodila jsem tedy všechno, co jsem v ruce měla, dopadla na gauč a pustila si další díl seriálu Sedmilhářky.

          Pátek, velký to den, jsem ráno ještě přeluxsla psí chlupy na podlaze a v klidu jsme si dopřáli k snídani plněné topinky. Deset hodin a návštěva za dveřmi. Všechno šlo v pohodě a v přátelském duchu, jen Emě chvilku trvalo, než se rozkoukala, ale zasypala jsem ji mými ručně šitými hračkami a háčkovaným mimoněm a byl klídek.  Čekala jsem, za jak dlouho dorazí babička, ale ta se nějak neukazovala. Ta dorazila až po obědě, kdy se všichni nacpali mou špenátovou polévkou, v době poobídkového spinkání. Já, Ema i Linda jsme spaly a přítel se vrtal v traktoru. Babička dorazila s mísou koláčů, přisedla si ke mně na gauč, čímž mě samozřejmě vzbudila a začala se vyptávat, jak to jde a co všechno už měla Linda za řeči a tak podobně. Řekla jsem jí, že žádné a snažila jsem se znovu neusnout. Ona mi říkala, že musela napéct ty koláče, pak že to musela uklidit a uvařit dědovi něco jiného než měla uvařeno a že jí volala nějaká kamarádka a nejstarší dcera. Pak dodala, že má pro Emičku doma čokoládu a že je zvědavá, jestli jí to Linda dá, protože čokoládový vajíčko na Velikonoce jí nedala, že je na to ještě malá, ale přitom její děti (babiččiny) a i Linda, když byla malá, čokoládu dostávala a nikdo z nich neumřel.

 Tak přesně na tohle jsem byla zvědavá. Tak jsem to zase odkývala a nijak to nepodporovala. Spásou pro mě bylo, že se Ema probudila, čapla prabábu za ruce a táhla ji ke schodům a chodily nahoru a dolů. Prabába to brzy vzdala a v předklonu utekla zase domů. (Jen pro vysvětlení, máme dvojdomek, takže neutekla daleko.)

Večer jsme si udělali grilovačku, na kterou prabába nepřinesla ani blbou hořčici (jako při každé naší grilovačce), takže na mě pak zbyla hromada špinavého nádobí. Linda mi ho, díkybohu, nacpala do myčky a zbytek jsem si spláchla ručně. Za ten pátek jsem odpadla skoro dřív, než malá Ema.

          V sobotu přítel ve čtyři ráno odjel na farmu, kde naložil bio mléka, jogurty a sýry a odjel to prodávat zmlsaným Pražákům na farmářský trh. Po snídani se Linda rozhodla, že se půjde s Emou projít na nedaleké hřiště pro děti. Řekla jsem jí, ať vezmou prabábu s sebou, když si tolik stěžuje, že Emu vůbec nevidí a že ji jí Linda nechce půjčovat. Sotva odešly, přišla babička ke mně, že tam za ní Linda byla, jestli se s nimi půjde projít, ale že ona zrovna uklízela, tak nemohla. No, a že dávala Emě čokoládu a Linda jí to zase zakázala a ještě jí vynadala, že na Emu šišlá. Jenže to není pravda, ona za to nemůže, že když dělala na malou „berany,berany, duc“, tak se jí jazyk blbě opřel o patro a vzniklo z toho „belany, belany, duč“. Tak jsem jí to zase odkývala a babička odešla, že má kuře na plotně. Trochu jsem doufala, že by nás, nebo alespoň Lindu s Emou, mohla na to kuře pozvat, ale kdepak.

 Po obídku jsme si zase šly všechny lehnout a zase do toho přišla bába, že se alespoň podívá, jak malá spí. Tak se mezi dveřma podívala a zase šla. Vrátila se, až když viděla, že se vrátil ten můj chlap a přivezl mi kamarádku. To se rychle běžela seznámit a oznámit, že pak přijde ještě večer. Večer, protože moc dobře věděla, že se chystáme grilovat burgery a klobásy. Karla s Lindou byly na sebe v pohodě a Ema alespoň měla koho čapnout za ruce a nechat se vodit po schodech nahoru a dolů. Po večeři Ema odešla brzy spát, a protože sama neusne ani nespí, tak Linda odešla taky. My si s Karlou venku udohořívajícího ohně povídaly, babička tam seděla s námi a v jedenáct jsme šly do peřin. A ten můj velkej umpalumpa se díval na telku bůhví do kolika.

          V neděli přijela pouť a s ní jeden známý kardinál. Babi s dědou mi to chodily už týden předem říkat. Jenže pan Duka a jeho kázání mi byl tak trochu ukradený, stejně jako ostatním a hlavně Emě, kterou zajímal obrovský balonek s mykymausicí. Můj přítel a Emy děda v jedné osobě ochotně balonek koupil. Když mu prodavač řekl, že mu za balonek zaplatí dvě stě korun českých, tak se ošil a zeptal se, kolik že to má zaplatit, že to přeslechl. Nepřeslechl, jen ho částka dvě kila za balon trochu vyděsila. Stejně jako mě ceny atrakcí. Lodičková houpačka- tři minuty houpání za 30, pět minut na skákacím hradě BEZ BOT! za 50 a tři minuty na kolotoči s autama a koníkama za 50. Tak jsme malou Emu nacpali do auta s mykymausicí a dopřáli jí tři minuty točení. Linda se bála, že bude řvát nebo vystupovat za jízdy a tak běhala dokola ve směru kolotoče. Emě byla její matka úplně ukradená a jedno kolo točila volantem jako zběsilá a další kolo mačkala klakson, který díkybohu netroubil. Takhle to střídala celé tři minuty a tvářila se děsně vážně. Řev nastal až ve chvíli, kdy jízda skončila a Ema měla vystupovat. A protože to nikdo nechtěl poslouchat, tak děda ochotně vylovil z peněženky další pade a Emičce dopřál další tři minuty točení se. Po kolotoči ji nechal si cucnout pěny od piva, což bylo na stupnici vzrušení pro patnáctiměsíční dítě zhruba stejně vysoko jako kolotoč a šlo se domu na oběd. Cestou k autu, které bylo zaparkované u kostela jsme zaslechli část kázání kardinála a tom, jak je virtuální svět a jeho sociální sítě zlý, špatný a nebezpečný, plný hříchu a měli bychom se mu všichni vyhýbat.

To nejhorší, co se mohlo stát, přišlo v neděli odpoledne. Karla venku vrkala po telefonu se svým drahým a ženatým doktorem, Má drahá polovička projížděla opravený traktor a Emička našla staré fotky, ještě když byl její děda mladý a černovlasý a jeho děti mu nesahaly výš, než do pasu. Z Lindiny pusy vyšla vzpomínka na prastarou událost spojenou s nevěrou jejího táty. Asi by se to dalo přejít mlčením, alespoň já to tak udělala, ale jednak k tomu Linda použila velmi vulgární slova a jednak u toho byla bába. Ta se vůči tomu ohradila slovy: „Vždyť si nemáš na co stěžovat, na dovolený vás táta bral, všechno vám kupoval! Tadyhle Růži manžel si našel mladou, s Růžou se rozvedl a Růža jim do teď peče na Vánoce vánočku a na Velikonoce mazance.“ Linda na to nic neřekla, protože Emička se rozhodla, že na fotky, hádky a výčitky z minulosti kašle a jde sama po schodech ven, rovnou do bazénu. Linda vyskočila a běžela za ní. Babča se otočila na mě a řekla: „Tak a teď jsem se nasrala a jdu domu!“ sebrala se a odešla.  Asi za hodinu se vrátila, protože přijela Lindy máma na krátkou návštěvu, ale to už nikdo nic k předchozí situaci neřekl, neboť jsme všichni seděli na gauči a jedli zmrzlinu.

          V pondělí ráno jsem byla nesmírně šťastná, když všichni odjeli a já zůstala doma sama. Po několikadenní návštěvě to u mě vypadalo jako v závodní kuchyni. Všude bylo nějaké špinavé nádobí, Eminy otisky špinavých ručiček na skleněném kuchyňském stole, na podlaze drobky z jídla, které tam Emička naházela a pes neslízal, u pračky se vršilo troje povlečení, které po sobě holky svlékly, balení cukru jsem našla mezi pánvemi a pytlík s pohankou u tablet do myčky( Emička si hrála). Byla jedna hodina odpoledne, když se mi podařilo všechno dát do původního stavu, až na skleničku, kterou ještě před odjezdem stihla Ema sestřelit míčem.

Byla jsem ráda, když jsem si lehla, ale do toho přišla budoucí tchýně. „Tak co hnusnýho Linda ještě včera říkala?“ zeptala se, sotva dosedla na gauč.

 „Už pak nic.“

 „Ta mě tak naštvala, ten táta pro ně udělal první poslední, na drahý dovolený je bral až do Řecka a Španělska!! Drahý dárky jim kupoval! Na výlety je bral! A ona řekne takovou hnusnou věc! Jsem z toho tři hodiny doma brečela! No ale táta řekl, že si to vyřídí s její mámou, že tohle tady říkat nebude! Ale pěkně jsem jí včera setřela, že jo?“

 „Ehm, joo,“ odkývala jsem to, vyslechla si dalších pár věcí a babča pak odešla se dívat na seriál. A já myslela, že z toho všeho porodím. Bylo toho na mě víc, než dost. Ale stále zůstávám 2 v 1.