eada

Vím, jaký to je… náhodou potkat někoho, koho vlastně docela dobře znáš, nebo si to alespoň myslíš, protože ho máš dokonale „přečtenýho“, někoho s kým ses už tady i o něčem bavila a tak. Je to zvláštní, přesně jak píšeš, vlastně počítáš s tím, že se to teoreticky může přihodit, jenže když se ta teoreticky nicotná pravděpodobnost promění v docela obyčejnou přítomnost, v takové to jistojisté tady a teď, tak má člověk stejně pocit, že se ocitl v situaci, která ho dokonale zaskočila. Najednou se totiž nezaviněně účastní něčeho, co jakoby si nedokázal ani představit, jenže z výše i tebou uvedeného jednoznačně plyne, že to není pravda, neboť to potkání už dávno a možná nejednou proběhlo, byť teoreticky, protože jen v hlavě. Výslednej pocit je jako negované déjá vu, pointa není v té podivuhodně dokonalé shodě, v jistotě, ale naopak právě v tom absolutním rozporu, v nejistotě.

15.11.2019 10:57:18 | Luky-33