Seděl tam s whisky a cigaretou u pusy

Seděl na střeše s láhví whisky a cigaretou u pusy. Debatoval s Bohem. ptal se ho co dělá a jak se mu daří. Vyprávěl mu o svých trápeních a svých úspěších. Říkal mu, jak skvělé děvče tamhle poznal, jak skvělé bylo, dokud se s ní nesvalil do peřin. Vyprávěl mu, jak toho lituje a jak by to chtěl vrátit zpět. Říkal Bohu, že škoda je, myslet v těch intimních chvílích na sebe a nepamatovat na následky na duši toho druhého. Rozplakal se. kapky se měnily v krystalky ledu ještě na jeho tvářích v tuto noční zimní hodinu. Pokračoval v rozhovoru s Bohem a ptal se ho co má dělat nyní. Zeptal se ho jestli má cenu doufat, jestli může ještě věřit.

Byla mu zima, proti své vůli se třásl a tak se hlouběji zachumlal do teplého vlněného černého kabátu, který byl jeho věrným společníkem na všech výpravách k ženským klínům. V tom kabátu se cítil bezpečně, při zdolávání jejich hradeb a v momentě, kdy ho sundal, jasně vždy věděl kde skončí. Byl nenapravitelný sukničkář a tohle byl jen jeden z mnoha jeho výlevů k Bohu, kdy mu říkal o své lásce k té či oné a že už to nikdy nebude opakovat.

Rozhodl se jít zpět dovnitř. Vlezl pootevřeným oknem do svého pokoje u rodičů, kde trávil méně a méně času. Svlékl se do naha, dopil poslední doušek skotské a zahodil špaček cigarety do skleněné nádoby. Nesnášel smrad nedopalků a tak nádobu uzavřel a šel si umýt ruce. V zrcadle ještě obhlédl své mladé tělo, se všemi jeho vadami a krásami. Naposledy se podíval na svůj odraz a zhasl světlo.

Vlez si do postele zachumlal se do peřiny. ovladačem zapnul Beethovenův kvartet, nastavil si budík na ráno a zavřel oči. Zatímco se hudba rozlévala v pokoji svým pomalým tempem, on se pomalu rozléval do říše snů. Jeho poslední vědomá myšlenka patřila té dívce a pak už se v jeho mysli neobjevila nikdy. Ve snu se mu zdálo o krasných exotických slečnách a ráno věděl, že takovou nějákou musí získat.