144
144
Anotace: věnovaná ... https://www.youtube.com/watch?v=WXmTEyq5nXc
Dlouho jsem nepsala prózu. Jako bych už neměla, co říct. Vždycky začnu, napíšu pár řádků a smažu to.
Venku je zvláštní počasí. A není ani trochu zvláštní o počasí psát. Pokaždý o něm mluvím, když nevím, jak vyplnit mezery. Třeba i na prázdným papíře.
O víkendu bylo horko a dneska, jen o dva dny později, sněžilo. Říkám si, že už i ta příroda má dost.
Všechno se zbláznilo. Říkám si, co bys asi říkal na to, kdybys to viděl. Jak chodíme navlečení, se štítama, rukavicema, brýlema. Myslím, že ani pacienti občas neví, kdo z nás sem patří víc. Jestli my, nebo oni.
Mám v hlavě tak nějak podivně prázdno. Roky ubíhají a já pořád stojím na místě. Připadám si jak v takové té smyčce, co bývá někdy ve filmech. Jak někdo stojí na ulici a kolem něj probíhají zrychleně lidi.
Jsem hodně unavená. Někde jsem četla, že se někdo divil, jak můžem být tak unavený, když těch lidí tolik přece není. Ale ono to není o počtu. Je to o tý tenzi, strachu a panice, která na nás neustále dopadá. Někdy už mi připadá, že je normální navzájem komunikovat tak, že na sebe řveme.
Nikdy bych neřekla, že se takový situace někdy dožiju. Ale stejně tak bych neřekla, že se dožiju toho, že tě ztratím.
Asi se to všechno děje z nějakýho důvodu. A nebo vůbec žádnej důvod není a prostě se to jenom děje.
Dala bych nevím co za to, abych tě mohla slyšet. Aspoň jednou. Na chvilku. Potřebovala bych tu sílu, co z tebe vždycky vyzařovala. Teď asi víc, než kdy jindy.
Myslím na to každej den.
Každej. Den.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
...je divný už to, že člověk žije...
15.04.2020 13:06:05 | kastrolfobik
..keď len tak ležíš na tvrdej zemi
a nemôžeš sa pohnúť pretože
necítiš nič
žiadny hnev, smútok, výčitky
len v tom nekonečnom prázdne jedno nekončené nič
keď je unavená duša
telo to vie
.
14.04.2020 22:42:09 | maliska