Zubařka

"Můžu si nechat roušku, viďte?" zeptal jsem se poloautomaticky a poprvé jsem orodoval za ponechání hadru přes dutinu ústní.

"Kdepak, tady to nepůjde," opáčila mladá dentistka, která zdědila ordinaci po svém řeznickém otci. K němu jsem chodil od dětství a v poslední době mi ledacos prošlo.

Jeho zrak i důslednost ztrácely stářím na popularitě a já se vždy modlil, aby si té malé tečky na tom či onom zubu nevšiml. Většinou jsem z křesla do půlminuty slézal. Kleště a vrtačka v poklidu spaly na svých místech.

 

"Tak... Já si Vás prosvítím laserem," řekne ambicemi zfetovaná zubařka. "Ten odhaluje kazy a kdyby přeci jen nic nenašel, kouknu se vám na zoubky ještě já."

 

 

Neštěstí právě spatřilo světlo světa....