jak jsem šla na houby

 

       Na houby chodím zásadně bez košíku, protože málokdy něco najdu.

       Letos mě opět zlákaly fotky úspěšných houbařů a tak jsem vyrazila i já.

       Dojela jsem autobusem do zastávky Valcha na Plzeňsku a nevím, co mě

       to napadlo, ale tentokrát jsem nešla na svá oblíbená místa, nýbrž do zcela

       neprobádaného lesa nad bývalým psím útulkem. Stále jsem měla představu,

       kterým směrem se vrátit a tak jsem beze strachu vykročila hlouběji do lesa.

          V lese bylo ticho, žádné lidi jsem neviděla ani neslyšela. Po několika

      minutách jsem nedaleko zaslechla nějaký dusot, asi divočáci ! Utekli pryč

      a já jsem pokračovala v cestě mezi stromy. Houby nikde žádné, byla jsem

      zklamaná, viděla jsem jen brusinky a borůvky. Po chvíli se mezi stromy

      objevil posed, takový jsem nikdy neviděla. Měl prosklená okénka a vstup

      na něj byl znemožněn visacím zámkem. Trochu mě to zamrzelo, protože

      začalo pršet a já bych se do něj ráda schovala. Přehodila jsem si přes hlavu

      kapuci a rozhodla se, že se vrátím. Udělala jsem chybu. Místo, abych šla

      zpět stejnou cestou, vydala jsem se cizím terénem a věřila, že za chvíli

      se dostanu na cestu, která mě dovede k silnici. Asi po deseti minutách

      chůze jsem zjistila, že nevím, kde jsem a kudy jít. To není možné, zablou-

      dila jsem ! Sice jsem nepropadla panice, ale byla jsem najednou zoufalá.

      Ježíšmarjá, přece nebudu volat na policii, že jsem se ztratila v lese !

      Když jsem se vydala po nějaké pěšině, nikam jsem nedošla a už jsem toho

      měla plné zuby. Já snad vážně ty policajty zavolám, to bude ostuda !

      Po dalších minutách jsem se ocitla znovu u posedu, já chodím dokola !

      Panebože, to není pravda, co teď ? Tak zkusím to ještě jednou a pak

      volám policii, kdybych byla aspoň blondýna, aby se mi nesmáli ! Omlouvám

      se všem blondýnám, ale opravdu mě to napadlo.

          Nějakým zázrakem jsem se dostala na místo, které jsem konečně trochu

      poznávala a pak už jsem bez problémů došla na autobus. Děkuji ti bože

      jako nevěřící, už nikdy nepůjdu do lesa a když už, tak jedině s blondýnou !