Rozhodnutí

Dokončil, co začal. Ve stoje. Aniž by se jí dotknul jinou částí těla.
Úšklebek mu zrůznil tvář. Zapnul si poklopec, a pustil televizi.
Neviděl slzy v očích, husí kůži, třas a nevolnost.
Neviděl opovržení, zhnusení a ponížení.
Neviděl vzdor a odhodlání.
Zvedla se a šla do sprchy. Bolest mezi žebry byla intenzivnější, žhavější, neskutečně žravá. Jako by měla díru skrz a vanul jí mrazivý vítr. Rozechvěla jí zimnice, až drkotala zuby. Propadala se chvílemi do tmy. Chtělo se jí řvát bolestí, úpět, lkát, táhle naříkat z celé duše.
Bylo to pro děti, pro ně…ale nyní už to nemá smysl.
Sebrala zbytky sil a rozhodla se.
Druhý den zašla k lékaři. Vypovídat se.
„Dám Vám tři možnosti,“ řekl. „Otevřu okno a rovnou skočíte. Okamžitá hospitalizace. Nebo to spolu zkusíme vyřešit.“
Vybrala si tu třetí.

Netušila, co bude následovat.