Zápisy z pobytí v lázních - Prolog

Od dětství jsem byl trápen ekzematickými problémy a proto bylo lékařem uznáno za dobré čas od času odeslat mne do lázní, kde by se mi dostalo intenzivní kůry. Nejprve byl učiněn pokus v nejmenovaných lázních kdysi kdesi na konci světa v depresivním údolí. Konec civilizace, lázeňský areál tvořen olezlými baráky, z nichž nejvýraznější měl odporně růžovou fasádu, dlouhé tmavé chodby a byl velmi uboze vybaven. Kuchyně zde přítomna byla, fungovala však více-méně pouze symbolicky, a pacienti si z vycházek obvykle "pašovali" něco na přilepšenou, což se ovšem bedlivě hlídalo. Přezdíval jsem onomu zařízení po Váchalovsku "Sanatorium Mors Vetera", jen psychopatický literární primář Římsa zde jaksi chyběl. Bylo to místo mnoha nástrah bezpečnostních i mravních. Dům hrůzy, kde na toaletách nejčastěji byly potřebné trubky ucpány a po zdech skvěly se úderné veršovánky, z nichž snad jen jakási říkačka, využívající souzvuk slov "tvaroh" a "paroh" byla jaksi publikovatelná bez uzardění.

Po této zkušenosti byla cesta na jesenický Gräfenberg něčím neskutečným. Absolvoval jsem tam několik pobytů a začal se tam rád vracet. Neb bylo za čím - a to v mnohém slova smyslu. A během jednoho ze zimních pobytů zde vznikly i tyto předkládané zápisky, vzešlé z pozorování pouhé krásné všednosti.