Zápisy z pobytí v lázních - Mozkomor v čekárně

Součástí pobytu v lázních je také několikerá konzultace s lékařem. Zpravidla jednou týdně. A tak sedím a čekám, až přijdu na řadu. Včera byly nové příjmy, pár lidí tu čeká na vstupní vyšetření. Jiní mají být jen překontrolováni.

Naproti dvě dámičky neurčitého věku debatují nad politickou situací. Obvykle ovšem upadají do myšlenkového stereotypu, neb "rozbor" snad každého politika, který jim přijde do úst, končí konstatováním, jak by se dotyčný činitel vyjímal na kandelábru. Sestra z ordinace nakonec tento lidový soud utíná tím, že jednu z nich zve dál.

Zjevuje se zde matka s dítětem, evidentně se zde tak nějak léčí oba. Dítko žvatlá své rozumy s obrovskou vehemenci: "Šém videl ceduli a tam byl nápis zóna ... a o kus dál byla řeka. A u ní byl takovej štlom, postavenej jakoby na špičce. Užezal ho bobl." matka se snaží převést jeho pozornost jinam a ptá se ho na jakousi ranní pohádku z televize (k čemu je vlastně v lázních televize ...). To se záhy zjevuje jako velmi neprozřetelný nápad. Dítko chytilo notu popěvku z nějakého toho pseudopohádkového výtvorů a začalo dokola vyzpěvovat s nepřeslechnutelnou intonací, před níž není úniku, jedinou větu. Jediný dotaz:

"Kdo to byl,
kdo to byl,
kdo to způsobil?"

Když to slyším asi tak po padesáté, začínám mít pocit, že se mi sráží mozek, stavaje se menším a menším. Hlas sestry, zvoucí mne do ordinace, působí jako vysvobození. Je konec mozkomoru ...