Zápisy z pobytí v lázních - Na luftu

Jako součást léčebného procesu důrazně se doporučuje pohyb na čerstvém vzduchu. Nemám v lásce organizované hromadné aktivity, kdy vás očekává před budovu rehabilitační pracovník a když se konečně shromáždí i ostatní, jímž je to předepsáno, vede vás k jakýmsi cvikům s gumou, či podobnými proprietami. O to raději vyrážím odpoledne sám do lesů, většinou se motaje kolem pramenů na Studničním vrchu. Luft roztahuje plíce, dýchá se nádherně a myšlenky plynou.

V jednom odpoledni odpočívám u Josefova pramene. Je teď, na přelomu ledna a února jedním z mála, které nezamrzly. Okusil jsem ho. Tu zvláštní, ale velice příjemnou chuť, tolik vzdálenou klasické kuchyňské dřezovici, cítím stále na patře. Po nedaleké cestičce polo během, polo jízdou mihne se jakýsi sportsman na lyžích. Na těch dřevech jsem naposledy stál někdy v hlubokém dětství.
Lyžař se musel záhy poté, co jsem ho zahlédl, smeknout. Ozvalo se charakteristické žuchnutí a nad les se ozvalo mohutné, táhlé a řízné:
„Kurvááá ...“
Sportsmanovi se nicméně osobně nic nestalo. Když se záhy vydávám zkontrolovat, zda mu něco není, již si to štráduje směrem z kopce k lázním, zlomenou lyži maje hozenou přes rameno.